Kreativní lhaní a vůně moře

Literární kritici to nemají s Petrem Borkovcem jednoduché. Povídky autora vypadají jako básnické texty a lyrické sbírky (např. Pozorovatelská cvičení) zase připomínají praktické lekce v kurzu tvůrčího psaní. Dočítáme se v nich třeba o tom, jak autor se studenty při procházkách po hřbitovech nebo během exkurzí do krematoria píše funerální lyriku, kde navazuje rozhovory s hrobníky. Vypadá to, že Borkovcova tvorba zakopává do hrobu i literární žánry. Podstatnější je pro ni princip mystifikační hry nebo – jak on sám říká – tzv. zásada kreativního lhaní. Nic prvoplánového, jako je zpopularizovaná autofikce, od tohoto autora nečekejte. Svědčí o tom i spisovatelův proslov při udílení letošní Ceny literární kritiky, kterou Borkovec získal za svůj nejnovější soubor povídek Nějaká Cécile a jiné (2025). Onu promluvu můžeme interpretovat různě, ale rozhodně se vymyká současnému literárnímu mainstreamu, v němž ideologický kontext a téma upozaďuje samotnou práci s jazykem: „Ať nám ani uprostřed válek a velkých změn múzy nešeptají trapné umění (mají k tomu bohužel sklony)! A mysleme na to, že když Vergilius vedl nějaký soudní spor, vůbec se neuměl obhájit a prej mluvil jak pětiletý dítě. Ale Zpěvy rolnické jsou Zpěvy rolnické!“

Zatím poslední Borkovcova sbírka poezie nazvaná Malé lodě vás emočně ukolébá, působí konejšivě a jemně, avšak smysl pro podvratně hravou imaginativnost zde zůstává. Borkovcovy „přímořské verše“ se přitom jakoby navracejí k prapůvodnímu významu poezie, tedy k její rituální a ceremoniální dimenzi založené na důsledné rytmizaci a opakování. Malé lodě jsou zároveň nasáklé melancholií (po vůni moře) a touhou po pojmenování univerzálně nedostižné krásy (lesk moře). Najdeme v nich ale i šibalsky ironické pomrkávání na čtenáře, především v přiznaném lyrickém patosu. Ten se odráží v častých apostrofách, jež opěvují rozmanité podoby života – mořské kraby, plaché tuňáky, nevlídné úhoře i zurčící cikády – a přitom se zcela míjejí se současným ekologickým pesimismem. Přesto je lze prohlásit za environmentální. Autor totiž ví, že skutečně zachraňovat začneme až to, co jsme se naučili vnímat jako krásné.

Petr Borkovec: Malé lodě, ilustrace: Anna Neumann, nakladatelství Baobab, 80 str.

Vdechnutý život

Volmanova vila vznikla v roce 1939 jako vysněný domov pro Luďu Volmanovou, dceru čelákovického průmyslníka Josefa Volmana. Spolu se svým otcem zadávala architektům návrhy řešení a spoluurčovala dispozice funkcionalistické vily, v níž se od počátku prolínaly architektura a umění. Svůj sen však mohla žít jen velmi krátce. Po roce 1948 byla mladá rodina donucena domov opustit, odevzdat jej státu a odejít do emigrace. Funkcionalistický skvost nyní ožívá unikátním fotografickým projektem Alžběty Jungrové. Výstava přináší soubor děl, která během let vznikala přímo v interiérech rodinného domu. „Vila přímo vybízí návštěvníka k vytváření vlastních příběhů, které se zde mohly odehrát, přestože byl objekt většinu času opuštěný. Pokusila jsem se domu prostřednictvím svých fotografií vdechnout život, který zde kvůli událostem 20. století nikdy nebyl,“ říká autorka fotografií.

Alžběta Jungrová: Bez konce a začátku, kurátorka: Blanka Čermáková, Volmanova vila, Čelákovice, do 31. 8. 2026

Dialogy karmelitek

Opera francouzského skladatele Francise Poulenca vychází z původně filmového scénáře Georgese Bernanose, známého představitele francouzské katolické literatury první poloviny 20. století. Po Bernanosově smrti vznikla ze scénáře v roce 1949 divadelní hra Dialogy karmelitek, která Poulencovi o několik let později posloužila jako libreto jeho budoucí opery. Příběh vychází ze skutečných událostí období revolučního teroru během Francouzské revoluce, kdy bylo bezdůvodně zatčeno a odsouzeno k smrti šestnáct řeholnic z kláštera v Compiègne. A nebojte, přestože je to opera notně modernizovaná (inspirací byl i román Kateřiny Tučkové Bílá Voda) a trvá téměř tři hodiny, zůstává přese všechnu ztvárněnou hrůzu posluchačsky velmi přístupná.

Francis Poulenc: Dialogy karmelitek, režie: Barbora Horáková Joly, dirigent: Hermann Bäumer, Státní opera Praha, premiéra: 21. 5. 2026