Značnou míru recese zřejmě projevil ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) při projevu prezidenta Petra Pavla v Poslanecké sněmovně. Zatímco prezident mluvil z řečniště k poslancům, ministr, který seděl v záběru televizní kamery přímo za prezidentem, si během Pavlova projevu listoval Rudým právem.

Co vedlo ministra Macinku k tomu, aby si listoval těmito zaniklými novinami, které vydávala Komunistická strana Československa v době socialismu? „Ukazoval jsem ministrovi obrany nějaké dobové články o armádě,“ napsal deníku Echo24 Macinka. A nebyl jediný, kdo si četl dobové tiskoviny. Vládní zmocněnec a čestný prezident Motoristů sobě Filip Turek, který sedí hned naproti řečnickému pultíku v dolní komoře, si pro změnu četl historické Haló noviny. Ty vycházely od roku 1991 a byly čistě stranickým deníkem prezentujícím názory KSČM, navazovaly ale na komunistický deník, který vycházel již před druhou světovou válkou.

Petr Pavel před zvolením do prezidentské funkce zastával vysoké funkce v české armádě i v NATO, v osmdesátých letech sloužil v armádě normalizačního Československa a do KSČ vstoupil jako čtyřiadvacetiletý v roce 1985. Opakovaně řekl, že to bylo rozhodnutí, na který není pyšný, a omluvil se za to.

„Může mě mrzet, že jsem proti režimu nevystupoval, což jsem ale jako voják ani moc nemohl. I proto to vnímám jako druhou šanci, protože i pro mě režim a jeho konec byl ostudný, protože tehdejší československý režim nedokázal reagovat na změnu a to mě jako mladého člověka frustrovalo stejně jako jiné,“ prohlásil prezident v listopadu 2024. Řekl také, že mu je líto, že už od dětství nebyl vychováván tak, aby měl jasno jako ostatní.

Prezident Petr Pavel nastoupil v září 1988 s dalšími asi 20 vojáky do přísně utajovaného tříletého kurzu na Zpravodajském institutu. Ten spadal pod jednu, větší část vojenské rozvědky, nazývané Zpravodajská správa generálního štábu. Do kurzu byli přijímáni profesionální vojáci nebo studenti vojenských škol a učilišť a předpokladem bylo členství v KSČ. Do školy i po škole se chodilo v civilu, student se tedy musel rozloučit s uniformou, popsal bývalý vojenský rozvědčík Vladimír Mohyla ve své knize Rozvědky. Historie Československého výzvědného zpravodajství 1918–1990. V kurzu i ve volném čase se frekventanti navzájem znali pouze krycím jménem, který jim přiděloval nadřízený, a to tak, aby bylo co nejblíž skutečnému jménu. Pavlovi bylo přiděleno příjmení Pávek. Petr Pavel upozorňoval, že školu dostudoval až v demokratických poměrech. „Mezi lety 1988 a 1989 jsem studoval francouzštinu, ten odborný zpravodajský kurz jsem studoval už za demokratického režimu,“ řekl Pavel.