Vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka se během projevu prezidenta Petra Pavla ve sněmovně velmi ostentativně začetl do předlistopadového Rudého práva, na často sdílené fotce studuje poslední stránku, tam bývala, pokud mě paměť neklame, sportovní rubrika. Ministrovým cílem zjevně bylo připomenout Pavlovu komunistickou minulost, naznačit kontinuitu mezi ní a prezidentskou současností.

Byla to scénka určená primárně ne pro publikum na místě, pokus o vytvoření „virálního momentu“ – soudě dle ohlasu v médiích a na sociálních sítích úspěšný.

Část těch reakcí připomínala známá fakta – Macinkova citlivost ve věci minulých vin je zjevně velmi selektivní. Zasedá ve vládě s více někdejšími členy komunistické strany, spolupracovníky tajné policie, příslušníky ozbrojených či silových složek komunistického režimu, bývalí straníci jsou i mezi poslanci vládní koalice (například mediálně velmi agilní poslanec SPD Ševčík), nakonec i významný mecenáš Motoristů Richard Chlad vstoupil ještě jako student do KSČ, prý aby proměňoval systém zevnitř (bezpochyby se mu to náramně dařilo). Macinka nepůsobí dojmem, že by z toho měl těžké spaní. A jeho publikum po něm nechce nějakou názorovou konsekventnost, ta ostatně moc nefrčí jaksi obecně. Trolling je taky způsob, jak utvrzovat přesvědčené v jejich přesvědčení. O jaké přesvědčení se v tomhle případě ale jedná?

Ano, Petr Pavel má komunistickou minulost, byl straník, důstojník armády, těsně před pádem komunismu se připravoval na práci u zpravodajské služby, kde už byl „ve stavu“. Je mu to často připomínáno, neměl by se tomu divit. Pro agilní stoupence vládního tábora jako by ale Pavlova minulost byla tou jedinou minulostí, kterou má dnes význam řešit. Poukázání na prezidentovu kariéru v komunistické armádě by zřejmě mělo znicotnit snahu upozornit na před- i porevoluční osobní historii kohokoli jiného, nebo aspoň někoho z těch, kdo dnes zastávají z hlediska hodnotitele správné názory.

Jediná minulost, o níž má cenu debatovat, je podle nich ta prezidentova. Proč? Protože je to prezident. A platilo by to, i kdyby Petra Pavla ve druhém kole prezidentských voleb porazil bývalý straník Andrej Babiš? To opakované vytahování minulosti Petra Pavla vlastně ve veřejné debatě funguje jako brzda debaty o minulosti, způsob, jak ji zalehnout a utlumit, zredukovat na internetový mem, díky němuž se mohou pobouřit ti už pobouření, dál přesvědčit ty už přesvědčené. Vyprázdnit ji opakováním téhož a odhodláním nevnímat nic jiného. Do jisté míry to funguje.