Vláda Andreje Babiše má opět svou černou ovci, které to média nedarují. Po motoristických politicích je poprvé dlouhodoběji upřená pozornost na některou z tváří hnutí ANO. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová přitom zvýšený tlak na svoji osobu evidentně nezvládá. A kdybychom byli za časů, v nichž k pádu vlády stačila neschopnost premiéra vysvětlit, kde vzal chybějící peníze na nákup bytu, už by místní rozvoj – resort, který chtěla Babišova vláda stejně zrušit – vedl někdo jiný.

Doba se však změnila a poté, co si ministři zvykli, že se obvykle stačí na pár dní někam zašít a média se sociálními sítěmi už žijí jinou kauzou, pokračování Mrázové ve funkci asi nikoho nepřekvapí. Přestože se ministryni „daří“ asi nejhorší, co se politikovi může přihodit – zamotat se do vlastních vysvětlení tak, že působí směšně. Mrázová se to sice snaží otupit hrou na city. A je pravda, že slzy v jejím podání chytnou za srdce víc, než když se před drahnými lety na tiskovce rozplakal třeba tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

Člověku by se Mrázové, kterou média začala popotahovat za to, že coby starostka Bíliny žila ve 130metrovém obecním bytě za 4500 korun měsíčně, chtělo její emotivní vystoupení o chudé matce samoživitelce věřit. Zvlášť když jste sám vyrůstal s matkou samoživitelkou, které měl otec v polovině 90. let přispívat na výživné dnes těžko uvěřitelných 200 (slovy dvě stě) korun měsíčně. A nejexotičtější dovolená, na kterou jste se s rodiči podíval, byl hrad Helfštýn nebo Třebíč, kde žila matčina nejlepší kamarádka.

Když tak Mrázová sama od sebe potřebovala vypíchnout, že nejezdila na drahé dovolené, ač dobře věděla, že byla v Japonsku či Brazílii, o jejím charakteru a upřímnosti to asi řeklo dostatek. A je už úplně jedno, jakou další srdceryvnou historku posléze na svoji obranu přidala. Že ta dovolená například pro dotyčnou drahá nebyla, protože ji hradila její sestra. Samozřejmě, jde jen o špičku ledovce, ministryně se dostala do šlamastyky i kvůli černým stavbám nebo nepřiznané čtvrtmilionové půjčce v majetkovém přiznání, kvůli čemuž jí hrozí pokuta od kolegů z ministerstva spravedlnosti.

Příjemné dny teď ale nezažívá ani ministr obrany Jaromír Zůna (nestraník za SPD), jemuž vláda tento týden odmítla vyhovět v návrhu na obsazení postu náčelníka generálního štábu české armády. Ač bývá zvykem, že důstojníka na tento post si vybírá právě ministr obrany, Zůna byl jednoznačně přehlasován a Babiš mu v podstatě nařídil srovnat se s tím, že nástupcem dosavadního náčelníka Karla Řehky bude generál Karel Hlaváč, muž, který je doposud Řehkovým nástupcem.

Hlaváč, který má za sebou mise v Afghánistánu či na Balkánu, se všeobecně těší dobré pověsti. Není úplně zvykem, aby se na jednom jménu shodli prezident, koalice i opozice. Zůna byl proti jako jediný člen vlády, představoval si kandidáta, který nebude tak spojen s končícím Řehkou.

Opět se tak ukázala Zůnova slabá vládní pozice. A zesílily spekulace o možné vládní rošádě – která by spočívala v tom, že každá ze stran vymění svůj „nejslabší kus“. Za SPD by to byl Zůna, za ANO Mrázová a u Motoristů sobě je zase nejdiskutovanější postavou ministr kultury Oto Klempíř.

Hlavní slovo v tom samozřejmě je na Babišovi. Zřejmé je, že kdyby chtěl, jeho koaličním partnerům by asi nezbylo než se podobnému rozhodnutí podřídit. Kdyby to však Babiš udělal, zároveň by tím přidal munici do rukou kritiků své vlády. Podobné rošády se sice dějí a kolikrát je lze i dobře marketingově prodat – zvykem to však bývá po mnohem delší době, než je sotva půlrok od nástupu kabinetu. I když Zůna, Mrázová a Klempíř tak ve vládě „září“ spíš v negativním slova smyslu, na jejich brzký konec bych si zatím nevsadil.