Vedra a tropické noci v českých zemích pro letošek už skončily, aspoň to tak vypadá při pohledu na webové stránky a stránky novin, které ještě honem honem tisknou apokalyptické texty o vedrech a suchu. Leitmotiv: Budoucnost bude ještě mnohem horší. Deník N včera titulní stranu zaplnil nadpisem „Řeky bez vody a půda jako v poušti“ a odpovídající ilustrací. Mladá fronta DNES burcovala palcovým titulkem: „400 lidí za 14 dní. Vedra zabíjela.“

Monokauzalitu výkladu veder a sucha klimatickou změnou, tedy průmyslovou činností lidstva, můžeme pochopit u Komise a spol. Je to pro ně argumentační vzpruha. Média a akademici by naopak měli připomínat, že skutečnost zpravidla bývá složitá a nejednoznačná. V úhrnu ale tuto svou úlohu nepřijímají.

Vezměme si vedra jako téma první stránky včerejší Mladé fronty. Nadúmrtí z veder je bohužel skutečnost, MfD korektně uvádí odhady Českého statistického úřadu pro abnormálně horkou druhou půlku června. Už nějakou dobu však oběti veder chtě nechtě pokládají život na oltář politiky. Ve Světové zdravotnické organizaci (WHO) se nedávno zrodil návrh použít tato nadúmrtí jako zásadní argument pro vyhlášení klimatické změny za „globální zdravotní stav nouze“.

Dánský skeptický ekolog Bjørn Lomborg zkoumá studii otištěnou v žurnálu Lancet, na niž se odvolává WHO, a má dvě námitky. Podle studie stouplo riziko smrti z vedra v Evropě od roku 1990 o 82 procent. Lomborg připomíná, že za tu dobu také zestárlo evropské obyvatelstvo. Staří jsou pochopitelně ve vedrech zranitelnější. Podíl Evropanů starších 70 let se od roku 1990 zvedl o 78 procent. Když se tento faktor stárnutí započítá, zjistíme, že riziko smrti z veder pro obyvatelstvo jako celek v podstatě stagnuje.

Druhá, vážnější Lomborgova námitka: Rostoucí teploty vedou také k tomu, že klesá riziko smrti z podchlazení, opět od roku 1990 v Evropě to riziko spadlo na polovinu, o čtvrt milionu mrtvých v jedné evropské zimě méně. Lomborgovi pochopitelně vadí, že o jedné kolonce úmrtí reportujeme a druhou vymlčíme.

Selektivnost se stejnou měrou týká i tématu sucha. Klimatická změna, která klausovsky řečeno jistě bude nenulová, i tady byla povýšena na jediný nebo zcela dominantní důvod. Vinou tohoto lineárního výkladu příčin pak z úvah vypadává celá řada jiných možných příčin. Asi málokdo zpochybní neblahý dopad monokultur na našich polích, na jejichž rozšíření se tak podepsaly unijní dotace (biopaliva jako povinná složka do pohonných hmot). Velké lány se rychleji zahřejí a vysušují krajinu kolem.

S tím pak souvisí i úbytek hospodářské zvěře (kukuřicí místo prasat ládujeme bioplynky) a úbytek organického hnojení. Jsou zemědělští konzultanti praktici, kteří vám vysvětlí, že půda hnojená chemií už nezadržuje tak dobře vodu jako půda hnojená chlévskou mrvou.

A jsou i hypotézy, které zelený člověk pojme jako dezinformaci, ale které mají svoje obhájce i mezi vědci: Například že uschlý hřeben Šumavy (režim bezzásahovosti) způsobil, že Šumava už není chladič české kotliny, ale ohřev, že ztrácí funkci nasávače atlantských větrů, které do českých zemí na rozdíl od suchých větrů z východu tradičně přinášely vodu. Co s mikroklimatem dělají větrné parky, možná uvidíme v nastávajících letech. Platí obecně, že monokauzalismus se jen zřídka hodí pro popis světa, platí to pravděpodobně i pro ta naše vedra a sucho.