Kdo sleduje americkou debatu, má v posledních měsících a hlavně týdnech příležitost být opět svědkem dění, u něhož jsme my, Evropané, pouhými diváky. Řeč je o budoucnosti umělé inteligence. Je to přesně situace, k níž již lze nejlépe komentovat fotografií neodtrhnutelného víčka na PET lahvi. Vývoj technologie se určuje výhradně v souboji mezi USA a Čínou, tak jako byly počátky dobývání kosmu soubojem mezi USA a SSSR. Ale i do výzkumu směřujícího ne do tzv. hraničních modelů, ale do aplikací se v některých zemích ve světě investuje víc než v EU.

Hlavní oblasti sporů jsou v USA ale dvě, jen jedna z nich je nám snadno přístupná. Týká se možností technologie a její možné regulace. Je to intelektuální problém, který je přístupný naší představivosti, i když ty hraniční modely nevyvíjíme. Každý, kdo je ochoten investovat mentální úsilí, si může udělat laickou představu, o co šlo v tzv. HuggingFace incidentu. Každý rámcově chápe, co mají znamenat slova AI pauza, i když každého napadne, že není jasné, jak přesně by se to udělalo. Ten, kdo sleduje americkou politiku dlouhodobě, s uspokojením zaznamená, že stará láska socialistického senátora Bernieho Sanderse k Sovětskému svazu nerezaví – z jeho návrhu zákona o AI pauze je jasné, že ani on neví, jak přesně ten zákaz zařídit, ale ví, že za jeho porušení by byl trest dvacet let natvrdo.

Ta nejsou v principu nic nového. Jsou to haly, v nichž běží počítače. Stojí jich po světě spousta a běží na nich internet. Každý běžný uživatel internetu, ať už používá e-mail, Instagram, YouTube, nebo Netflix, přímo či nepřímo používá datová centra.

Jenže nároky AI na výpočetní výkon jsou mnohonásobně vyšší. Ty zcela fantaskní kapitálové výdaje na vývoj umělé inteligence, jež činí stovky miliard a jako podíl HDP převyšují třeba investice do železnic v 19. století, jdou prakticky všechny do datových center (a do čipů NVIDIA v nich; proto jsou akcie té firmy tak drahé).

Úzkým hrdlem pro jejich výstavbu nejsou ani peníze, ani ty čipy, ani pracovní síly. Je to odpor proti jejich výstavbě. Je lokální. Lidé nejsou primárně proti AI. Jsou proti tomu, aby jim za humny vyrostla nová krabice zabírající prostor, konzumující elektřinu a vodu – a produkující AI. Míra nenávisti je neuvěřitelná – podle jednoho průzkumu by lidé v sousedství tolerovali spíš jadernou elektrárnu, uhelný důl nebo ocelovou pec, o solární či větrné elektrárně nemluvě, než datové centrum.

Dosud kontroverzní nebyla. Jejich největší koncentrace je na předměstí Washingtonu, D.C. v okrese Loudon, který je jedním z nejbohatších v USA.

Ten odpor je iracionální. Všechny argumenty proti nim uváděné jsou v zásadě mylné. Spotřeba vody, představa o níž se původně rozšířila tak, že si někdo špatně přečetl desetinnou čárku, není větší než u farmy nebo drůbežárny. Ceny elektřiny v oblasti vzrůstají jen nepatrně, po investicích do generačních kapacit i rozvodné sítě mohou i klesnout, nehledě na to, že řada investorů hodlá vystavět i vlastní zdroj energie. Ten odpor je tak masivní, že vedl k zákonitým spekulacím, že je hnán čínskými či ruskými dezinformačními kampaněmi. Ale je to stejné jako s dezinformačními kampaněmi všude jinde – možná existují, ale odpor, jejž se snaží přifukovat, reálně existuje.

Jak silný ten odpor je? To je zřejmé z toho, že politici ho byli nuceni vzít na vědomí a kapitulovat před ním. Na 300 místních samospráv přijalo moratoria na výstavbu datových center. Guvernéři, kongresmani, senátoři a kandidáti na všechny tyto funkce se zavazují buď výstavbě datových center zabránit, nebo ji různě omezovat. Politici obou stran. Včetně republikánů, kteří by se nikdy nevzepřeli Donaldu Trumpovi, nikdy by nekritizovali ani ty nejméně populární aktivity jeho vlády a v minulosti byli pro AI, ale zuřivost odporu proti datovým centrům je zcela vyděsila.

Tanner Greer to v eseji pro New York Times vysvětluje tím, že běžní Američané na rozdíl od dřívějších velkých investičních vln nevidí užitek těch staveb pro sebe a pro své sousedy. Na železnicích, továrnách či nákupních centrech taky bohatli vzdálení kapitalisté, ale lidem bylo z vlastní zkušenosti zřejmé, co ty investice přinášejí. Tady mají představu jen o těch vzdálených investorech, ale příslib AI je pro ně zatím vágní.

A to ještě nejsou plně obeznámeni s AI diskurzem, tvrdí Greer. Zatím k nim dolehlo jen to nejsenzačnější – obavy z nebezpečí AI pro lidstvo, o němž protagonisté AI revoluce mluví způsobem pro širokou veřejnost, neuvyklou pravděpodobnostnímu uvažování, matoucím. Ale, varuje Greer, ještě horší bude, až se odpůrci – z řad politiků i veřejnosti – seznámí s tím, co protagonisté AI považují za pozitivní vizi. Zejména s jejich transhumanistickými představami, jež přenechávají lidskému druhu, jak ho dnes známe, podřadnou roli. „To, co si AI průmysl neuvědomuje, je, že pro většinu Američanů jsou všechny tyto vize děsivé a odporné. Jen málokdo mimo Silicon Valley touží po pozlaceném otroctví; ještě méně lidí touží po splynutí se strojem,“ napsal Greer na Twitteru.

Tyto dva proudy odporu – datověcentrový NIMBismus a obava z nebezpečí superinteligence – se ještě navzájem nenašly, ale až se najdou a začnou spolupracovat, má se Silicon Valley na co těšit, varuje Greer.

Pro nás je to zajímavý vývoj, protože jsme zvyklí považovat Ameriku za otevřenější jak technologickému dynamismu, tak výstavbě. Pojem NIMBY sice pochází z Ameriky, ale evropský návštěvník nachází v USA na každém kroku příklady výstavby, jež by v Evropě nebyla možná. Masivní dálnice a mimoúrovňové křižovatky v širších centrech měst, nákupní centra Walmart větší než cokoli existujícího v Evropě, navíc s parkovištěm na pětkrát větší ploše než samotný Walmart. A nekonečná předměstí. Návštěvník si taky všimne, že i ty nejstarší státy USA, o Středozápadu nemluvě, jsou stále ve srovnání s Evropou relativně řídce osídleny. Proto je Greerovo vysvětlení sice zajímavé, ale zároveň je možné, že jde o příznak jistého civilizačního stárnutí Ameriky. Jsme zvyklí měřit americký dynamismus na příkladu Silicon Valley. Ale žijí tam i jiní lidé, kteří k tomu taky mají co říct. Však taky Američané jako celek nejsou podle mezinárodních průzkumů velkými fanoušky AI. Další důležitá věc je, že Čína se podle dostupných informací s žádnou podobnou vlnou odporu nepotýká, její energetika je na úspěšné trajektorii a ochota přijímat AI větší.