Jsou výroky, které se vám vrátí jako bumerang a pak vás straší ve snech. Mezi takové určitě patří i tweety Donalda Trumpa. První je z února 2015: „Dohoda s Íránem se zapíše do historie jako jedna z nejméně kompetentních, jaké kdy byly uzavřeny. USA prohrály prakticky ve všech bodech. My už prostě nevyhráváme!“ Týkal se dohody o íránském jaderném programu, kterou s Teheránem uzavřela Obamova administrativa a jež je oficiálně známá jako Společný komplexní akční plán (JCPOA). Trump zdaleka nebyl jediným kritikem dohody. Zvláště republikáni si stěžovali, že výměnou za to, že Írán na deset let zmrazí svůj jaderný program, dostane obří balík peněz ve formě zrušených sankcí.

Trump se k tématu vrátil v březnu 2015 a znovu použil citát z vlastní knihy: „Vzkaz Obamovi ohledně Íránu: ‚To nejhorší, co při vyjednávání dohody můžete udělat, je působit dojmem, že ji chcete za každou cenu uzavřít.‘ – Umění vyjednávat.“ Nepřestal si stěžovat ani poté, co se stal prezidentem. „Írán byl na pokraji zhroucení a připraven se rozpadnout, dokud se do toho nevložily USA a neposkytly mu záchranné lano v podobě íránské dohody: 150 miliard dolarů,“ tweetoval v únoru 2017. V květnu 2018 na jeho pokyn USA od dohody odstoupily a uvalily na Teherán tvrdé sankce. Když se musel poroučet z Bílého domu, varoval nastupující Bidenovu administrativu před pokusy JCPOA oživit: „Írán nikdy nevyhrál válku, ale nikdy neprohrál vyjednávání!“

Po návratu do Oválné pracovny vyhlásil politiku „maximálního tlaku“, jež měla dotlačit Írán k trvalým ústupkům. Ta vyvrcholila letos v únoru, kdy Američané společně s Izraelci zaútočili na Írán.

Nyní je na stole dohoda o ukončení války, kterou mnozí označují za americkou kapitulaci a největší ponížení Spojených států od vietnamské války. Republikáni si stěžují, že jde o horší dohodu, než byla JCPOA, demokraté škodolibě tvrdí, že Obama měl celou dobu pravdu. Co se tedy stalo?

Je nepochybné, že Izrael a USA takticky dominovaly. Po 39 dnů bombardovaly Írán, jenž nebyl schopen se přímo bránit. Protivzdušná obrana se ukázala naprosto neschopná. Za celou dobu se podařilo sestřelit jediné pilotované letadlo, piloty později Američané zachránili. Íránci přišli o desítky členů nejvyššího vojenského i civilního vedení země, letectvo, loďstvo i nejrůznější vojenskou infrastrukturu. Ale Teherán učinil zásadní krok, kdy uzavřel Hormuzskou úžinu, přes kterou proudí zhruba 20 procent světové ropy. Její cena vyletěla nahoru z nějakých 60 dolarů za barel na 120. Později to americký představitel pro CNN označil za „zbraň mocnější než atomovka“.

Opravdu krásná, skvělá dohoda

Hledat nějaká pozitiva na uzavřené dohodě, zvláště pro ty, kteří si přejí porážku nepřátel Západu, je opravdu těžké. V memorandu o porozumění Írán slibuje otevřít Hormuz a nevyvíjet jadernou bombu, což avizoval a porušil již v minulosti. Finální mírová dohoda, jež má řešit i íránský jaderný program, má být uzavřena během následujících 60 dnů.

Výměnou Írán dostane opravdu hodně peněz. Po podpisu memoranda USA ukončí svou námořní blokádu a zruší sankce týkající se íránské ropy, Teherán ji tak bude moci volně prodávat na světovém trhu. Po podpisu finální dohody Američané slibují zrušit i všechny ostatní sankce. Navíc má být zřízen investiční fond pro rozvoj Íránu ve výši 300 miliard dolarů.

Tím íránské zisky nekončí. Svobodná mořeplavba Hormuzem má trvat jen 60 dnů. Pak „Íránská islámská republika povede dialog s ománským sultanátem s cílem vymezit budoucí správu a poskytování námořních služeb v Hormuzském průlivu“. To otevírá dveře nějakému stálému režimu vybírání poplatků. Předseda íránského parlamentu a momentálně jeden z vůdčích představitelů země Mohammad Ghalíbaf již řekl, že přesně to hodlá udělat po vypršení 60denní lhůty.

Spojené státy a Írán mají „respektovat vzájemnou suverenitu a územní celistvost a zdržet se zasahování do vnitřních záležitostí druhé strany“, což lze vykládat i tak, že až příště se Teherán rozhodne zmasakrovat několik desítek tisíc vlastních občanů, Washington do toho nemá co mluvit.

USA také slibují stáhnout své síly z okolí Íránu 30 dní po podpisu finální dohody. Co to znamená, není zcela jasné. Teoreticky to totiž lze vykládat i jako úplné stažení Američanů z Perského zálivu.

Memorandum naprosto mlčí o teroristických milicích podporovaných Íránem a jeho balistických raketách. Ukončení íránského balistického programu přitom byl jeden z cílů celé operace. Schopnost Íránců zasypat Izrael balistickými střelami je momentálně pro Izrael bezprostřednější hrozba než jaderný program. Bojí se, že pokud Teherán bude mít dostatek raket, může přehltit jeho protivzdušnou obranu a napáchat značné škody. Íránské balistické rakety jsou nyní schopné zasáhnout i Evropu, včetně Česka, a islámská republika během této války demonstrovala, že opravdu nemá problém střílet, na koho si zrovna zamane. Zde jde tedy o další velký a nebezpečný ústupek USA. Trump dokonce během summitu G7 prohlásil, že není fér, aby Írán neměl balistické střely, když je mají ostatní země.

Ohledně teroristických milic je to podobně problematické. Uvolněné finance mají být „plně zpřístupněny k provedení platby ve prospěch jakéhokoli konečného příjemce určeného Centrální bankou Íránské islámské republiky“. Teoreticky: pokud Íránci řeknou, že Američané mají poslat peníze rovnou Hizballáhu, Washington s tím nic nemůže udělat. Podle informací agentury Reuters Írán již slíbil, že pošle Hizballáhu část získaných peněz. Pak je tu úplný začátek dohody: „Spojené státy americké a Íránská islámská republika, spolu se svými spojenci v současném konfliktu, podepisují toto memorandum o porozumění, aby vyhlásily okamžité a trvalé ukončení vojenských operací na všech frontách, včetně Libanonu.“ Toto ustanovení velmi znepokojuje Izrael. Ten od začátku vyjednávání tvrdil, že není jeho součástí a netýká se ho. Rozhodně odmítal, aby se uzavřené příměří týkalo i Libanonu, kde momentálně úspěšně ničí teroristické hnutí Hizballáh. Memorandum přispěchalo Hizballáhu na pomoc a vrazilo klín mezi USA a Izrael. Není tedy divu, že Ghalíbaf prohlásil, že „vše, čeho jsme se snažili dosáhnout vojenskou akcí, bylo u jednacího stolu zajištěno hned několikanásobně, a to způsobem, který se s tím nedá ani srovnat“.

Opravdu výborný vyjednavač

Proč Trump tedy takto špatnou dohodu vyjednal? Důvody se nijak netajil během summitu G7. Prohlásil, že nechtěl být srovnáván s Herbertem Hooverem, americkým prezidentem během začátku Velké hospodářské krize v roce 1929. „Nechtěl jsem být svědkem ekonomické katastrofy,“ řekl.

Trump zároveň odmítal jakékoli jiné řešení otevření Hormuzu. Trump zavrhl nasazení pozemních sil ze strachu z velkých ztrát. Změna režimu v Teheránu možná vždy byla jen zbožné přání, ale Trump nakonec zastavil plány na její provedení. Součástí bylo vyzbrojení kurdských milic, které měly sloužit jako pozemní síly izraelsko-americké koalice. Trump nakonec jejich nasazení vetoval. Americká armáda rovněž přichystala plán na vyzvednutí obohaceného uranu z Íránu, čímž by dosáhla alespoň jednoho válečného cíle. „Trump však svůj záměr pozastavil poté, co byl varován, že by to pravděpodobně vyvolalo tvrdou odvetu ze strany Íránu, prodloužilo válku a uvrhlo světovou ekonomiku do ještě větších turbulencí,“ napsala CNN. Bál se i ztrát.

Trump se tak ukázal být neschopným vyjednavačem. Porušil vlastní radu Obamovi a po celou dobu signalizoval, že chce dohodu za jakoukoli cenu. Odmítal stupňovat tlak obnovením vojenských operací. Místo toho vyhrožoval na sociálních sítích, že „zničí celou civilizaci“, jen aby to po pár hodinách odvolal, aniž by se cokoli změnilo. Nakonec Íránu stačilo vydržet dostatečně dlouho, než celá záležitost přestala Trumpa bavit.

Výsledkem je tedy Írán posílený prestiží vítěze nad světovou supervelmocí, jenž může očekávat obří finanční injekci. Jsou z války s Íránem vůbec nějaké dobré zprávy?

Šance, že nakonec dojde k uzavření finální dohody, je malá. Írán nikdy nebude souhlasit s ukončením svého jaderného programu a s kontrolami, které by zajistily, že nic nepodniká tajně. Zvláště když má pocit, že Amerika se již pokusila o to nejhorší, co může, a on to přečkal. Zároveň to ale znamená, že ty největší finanční částky neobdrží. Íránský jaderný program byl z velké části zničen při předchozí americko-izraelské operaci před rokem, kdy zařízení na obohacování uranu byla poškozena a ten již obohacený je sice stále v Íránu, ale nejspíše pohřbený hluboko v zemi.

Írán je hospodářsky špatně spravovaná, zkorumpovaná země trpící obří inflací, jež zvažovala evakuaci hlavního města kvůli suchu. Nezapomínejme, že celou současnou krizi spustil masakr desetitisíců Íránců protestujících i proti ekonomické situaci. Peníze získané díky JCPOA Írán investoval do podpory terorismu. Toto se nejspíše bude opakovat. To je špatná zpráva pro region, zároveň ale Írán nevybředne z ekonomického marasmu.

Brzy na shledanou

Nikdo příliš neočekává, že současné příměří dlouho vydrží. Podle informací serveru Axios ředitel CIA John Ratcliffe, ministr války Pete Hegseth a ministr zahraničí Marco Rubio byli proti dohodě. Zvláště Ratcliffe varoval, že podle informací rozvědky Íránci hrají dvojí hru. Chování Íránu po podpisu JCPOA ukazuje, že pokud se cítí posílený, snaží se napáchat co nejvíce škody. Tehdy například dronovými útoky na saúdskou ropnou infrastrukturu. Libanon může kdykoli znovu vybouchnout.

Trump již oznámil, že pokud se Írán nebude chovat slušně, „ihned se vrátíme ke shazování bomb na jejich hlavy“. Vzhledem k předešlým planým výhrůžkám tomu nikdo příliš nevěří, ale pro Izrael představuje íránský islamistický režim existenční hrozbu, jelikož jeho oficiální politikou je zničení židovského státu. Nebude se tak bát zasáhnout.

Americký prezident fyzicky memorandum o porozumění podepsal během návštěvy ve Versailles. Před více než sto lety francouzský maršál Ferdinand Foch údajně prohlásil o jiné dohodě tam podepsané, že „to není mír, ale dvacetileté příměří“. Opravdu – dvacet let poté vypukla druhá světová válka. Dá se očekávat, že další kolo konfliktu s Íránem vypukne za mnohem kratší dobu.