Už jen dva týdny nás dělí od parlamentních voleb v Maďarsku, kde politický hegemon Viktor Orbán po 16 letech nepřetržité vlády čelí nejvážnějšímu vyzývateli, jakého dosud měl. Je jím bývalý politický souputník Péter Magyar se svou stranou Tisza. Současně do předvolební kampaně v Maďarsku dramaticky prosakuje válka USA a Izraele proti Íránu. Riziko energetického šoku pro střední Evropu, ale nejenom pro ni, ukazuje bláhovost sázky na fosilní paliva, říkají jedni. Druzí tvrdí, že sankce proti Rusku už teď nejsou udržitelné. Při hledání člověka, jenž by tato témata propojil, jsme nemohli obejít Philipa Pilkingtona.

Tento irskobritský makroekonom pracuje v Budapešti v proorbánovských think-tancích a je výrazným reprezentantem skupiny několika desítek konzervativních intelektuálů ze zemí starého Západu, kteří dnes v Maďarsku působí. Rozhovor se z velké části týká války v Íránu a je postaven na pracovním předpokladu, že tato válka jen tak neskončí a že potrvá ještě několik týdnů, ne-li měsíců, ne-li let.

Když se budu držet předpokladu, že se bude válčit ještě týdny, ne-li měsíce, co to přinese globálnímu ekonomickému řádu?

Ta válka je největší ekonomický šok od roku 1973. Respektive je to nejpřiléhavější analogie, jakou máme. Akorát je to teď horší.

Jak to?

Blízký východ je dnes mnohem pokročilejší než v roce 1973. Tehdy to byla z pohledu globální ekonomiky v zásadě těžba ropy v Saúdské Arábii, tečka. Dnes jde ze Zálivu kromě ropy a plynu aluminium, helium, víc se používají plasty, jejichž výroba se taky neobejde bez ropy, a podobně. Některé závislosti na Perském zálivu si svět pořádně uvědomuje až ve chvíli, kdy je válka, kdy je najednou zablokovaný Hormuzský průliv. Paralelu s rusko-ukrajinskou válkou bych tady viděl v poznání, jaký význam měla pro světovou ekonomiku ruská hnojiva.

Když jste zmínil válku na Ukrajině, válka proti Íránu světovou ekonomiku ohrožuje víc?

Jistě. Rusko-ukrajinská válka byla a pořád ještě je velice špatná pro Evropu, ceny šly nahoru a zůstaly trvale vyšší, počínaje cenami energií. Dokonce v Americe, myslím, Biden kvůli inflaci způsobené válkou na Ukrajině prohrál volby. Zavření Hormuzského průlivu je podstatně větší šok pro světovou ekonomiku. Dnes (rozhovor byl pořízen v pondělí 30. března – pozn. red.) Jižní Korea oznámila, že omezí provoz soukromých aut. Jižní Korea je první proto, že nejvíc jela v systému okamžitých dodávek, takzvaného just-in-time, a nebudovala si žádné strategické rezervy. Nicméně přichází něco, čemu já říkám ekonomika energetických lockdownů. Východní Asie byla první na ráně, protože většina ropy a plynu z Perského zálivu směřuje tam. Číny se to bezprostředně nedotkne, má nesmírné strategické rezervy, vystačí jí, tuším, na osm měsíců. Ale spojenci Západu v oblasti – Jižní Korea, Japonsko, Austrálie a Nový Zéland – už mají problémy. Taky Tchaj-wan, kde tato krize může urychlit jeho sjednocení s pevninskou Čínou, a to nikoli vojensky, ale proto, že Tchaj-wanu dojdou energie. Také dnes je lídr tchajwanské opozice na oficiální návštěvě v Pekingu. Jasně, Kuomintang dlouhodobě prosazuje jakési měkké spojení s Čínou, ale stejně. Prostě ve východní Asii můžeme s předstihem sledovat dopady té krize. Jestli kromě růstu cen přijde i nedostatek energií, Evropa bude druhá na řadě.

Evropa před Spojenými státy, které tu válku začaly?

Budou Spojené státy zasaženy stejně? Možná ne. Každopádně o sobě tvrdí, že jsou energeticky nezávislé. Ale je to pravda ve všech ohledech? Jsou nezávislé v plynu díky frakovací revoluci, ostatní sortiment je těžké odhadnout. Ropa? Možná. Ale co nafta? Část rafinerií je v Kanadě a v Mexiku. Bude to zajímavý test jejich energetické nezávislosti. Každopádně Evropa energeticky nezávislá není. Podstatnou část ruského plynu nahrazovala americkým zkapalněným plynem, ale americký LNG v krizi spíš přestane přicházet. Světový trh s LNG bude napjatý, už kvůli východoasijským ekonomikám, které se už teď přetahují o dodávky. Odhaduji, že v Evropě budeme čelit přímo nedostatku energií.

Co to může prakticky obnášet?

V tu chvíli dost záleží na tom, jak se vlády chovají. Přimlouval bych se – a tady v Budapešti už jsem to neformálně radil – za zavedení přídělového systému. Během ropné krize v 70. letech se například podle typu vozidla smělo tankovat buď jen v sudých, nebo v lichých dnech. Jak by se to přesně vymyslelo teď, na tom nezáleží. Jde o princip – bude se muset dávat přednost komerční a veřejné dopravě před osobní dopravou. Tady v Maďarsku bych navrhoval sdílení aut pro odvoz dětí do školy, možná k tomu použít armádu, podívat se, jestli ve skladech ještě jsou funkční autobusy ze sovětské éry. Když dostanete víc dětí do auta, ušetříte naftu. Vy se smějete, ale tohle skutečně může být extrémní změna.

Co dál kromě školních autobusů?

Dost možná bude na několik let znepřístupněná letecká osobní doprava. Přicházejí velké změny v životních návycích, podobně jako za pandemie. Bude to mít jinou dynamiku, energetické lockdowny by asi byly lidsky snesitelnější. Nedostatek pohonných hmot aspoň není nakažlivý (smích). Lidé se budou možná o to víc stýkat, zatímco za covidu měli společnost zapovězenou.

Na druhou stranu inflace bude horší, nebudou chybět pouze energie, ale i některé suroviny. Třetí zpráva z dneška se týká nedostatku aluminia. Dochází helium. Lidé řeknou, tak se nebudou plnit balony, ale helium je dnes zásadní kvůli tomu, že se používá k chlazení datových center, je zásadní pro umělou inteligenci. Na datová centra se dnes Amerika spoléhá jako na garanci ekonomického růstu. Teď hrozí, že praskne bublina AI.

Co musí dělat Evropa, aby dopady hospodářské krize aspoň zmírnila?

Klíčová otázka pro Evropu je, jak přimět Rusko, aby do Evropy zas posílalo plyn. Slyšel jsem, že v Bruselu si řada lidí neoficiálně přeje, aby teď volby vyhrál Viktor Orbán, protože on by to s Ruskem mohl urychlit. Dokonce v německé CDU se ozývají první hlasy, že by se měl obnovit plynovod Nord Stream. Škody na něm nejsou tak veliké, technicky by to asi šlo. Otázka je, proč by to Rusové teď dělali, když už mají kontrakty s Čínou. A i kdyby Nord Stream byl znovu zprovozněn, nenahradí dnešní výpadky. Ze světového trhu zablokováním Hormuzského průlivu ze dne na den zmizelo patnáct procent plynu.

To se mi laicky nejeví tak hrozné, patnáct je méně než, já nevím, třicet.

Patnáct procent je ve skutečnosti hrozně moc. Na globálních trzích s energiemi je rovnováha mezi poptávkou a nabídkou tradičně docela těsná. Jak říkám, v Evropě to zatím nepozorujeme, ale v Austrálii už stojí odstavená auta ve frontě před benzinkami, jak to známe z Evropy 70. let. Irsko a Británie budou zřejmě v Evropě zasaženy nejvíc. I Německo bude zasaženo drasticky, a to už hodně utrpělo válkou na východě. Tato krize urychlí odumírání průmyslu v Evropě. Maďarsko bude asi zasaženo méně, nějaké vztahy s Ruskem zachovalo. Co teď dělá ukrajinský prezident s ropovodem Družba (od 28. ledna přes Ukrajinu ruská ropa neteče na Slovensko, údajně po zásahu ruskou raketou; Bratislava a Budapešť tvrzení prezidenta Zelenského zpochybňují – pozn. red.), toto zasahování do maďarských voleb, je podle mě ostudné. Ale myslím, že po maďarských volbách EU nedovolí, aby to pokračovalo. Proč byste za globální energetické krize měli chtít, aby do Evropy šlo paliv ještě méně? Ropovod Družba je důležitý nejen pro Maďarsko, ale nepřímo i pro ostatní. Není ropa z Družby, je jí méně na světových trzích, globální trh je v posledku jenom jeden. Jednoduchá matematika.

Když už mluvíme o Zelenském, ředitelka amerických tajných služeb Tulsi Gabbardová právě přišla s tvrzením, že Zelenského vláda poslala na Bidenovu prezidentskou kampaň 200 milionů dolarů. S přihlédnutím k válce v Íránu, která je, myslím, pro Američany sebevražedná, ale prostě ji už vedou, si to Gabbardová přinejmenším dobře načasovala.

Jako že teď Amerika může Ukrajinu snadněji obětovat?

Ano. Vzpomeňte si, jak když začala válka na Ukrajině, okamžitě jsme přestali řešit covid. Změna priorit. Ta nastane, jen co nastane nedostatek energií. Není to ze dne na den, v Jižní Koreji nejdřív omezili ježdění pro státní zaměstnance, ale už za týden vyhlašují omezení na celou soukromou dopravu. I do Evropy to může přijít velice rychle.

Trump neví, jak nahnuté to globální ekonomika má?

Někteří lidé kolem něho to určitě vědí, viceprezident J. D. Vance pracuje na jakémsi mírovém plánu. Zato Trump vypadá, že ztratil kontakt s realitou. Je na něj smutný, tragický pohled. Přinejmenším se dá říct, že nekontroluje situaci, nad průběhem války úplně ztratil kontrolu. Írán kontroluje situaci, přesněji řečeno ne ajatolláhové, ale revoluční gardy. Generálové revolučních gard v podzemních bunkrech, kteří určují cíle pro raketové útoky. Civilní velení Íránu, zdá se, předalo vedení války jim.

Když tvrdíte, že USA nebudou krizí zasaženy tolik jako Evropa, plyne z toho, že Trumpa méně pálí, co si o té válce zbytek světa myslí?

Nebudou tolik zasaženy energetickým šokem, ale cenový šok je dostihne stejně. Trh s ropou je jenom jeden. Tady je důležité, že Spojené státy jsou ze všech zemí světa nejméně schopné tolerovat propad životní úrovně. Když spadne životní úroveň v Evropě, lidem to samozřejmě vadí, ale nakonec pořád můžou jít do kavárny, mají nějakou národní kulturu. Americká společnost se dnes skládá z lidí, které toho až tak moc nespojuje. Sociální soudržnost je v USA postavena výlučně na ekonomice, na konzumerismu. Což říkám jako někdo, kdo v Americe dva roky žil. Myslím, že ji docela dobře znám. A zadruhé: co udělá s velkou zemí pomyšlení, že prohrává válku s takovou zemí, jako je Írán?

Tak může je to přimět k větší zdrženlivosti, aby příště nezačínali svoje další hloupé války na Blízkém východě.

Dlouhodobě to pro ně opravdu může být cenná zkušenost, ale co mezitím? Dnes všechno spěje k tomu, že v Íránu nasadí pozemní jednotky, jakkoli to je idiotský nápad. Může jim tam hodně vojáků padnout, jiní se dostanou do zajetí, v éře internetu přijdou záběry, které budou pro Ameriku znamenat národní ponížení. Impérium začne kolabovat. Co si mají myslet evropské státy poté, co viděly, k čemu jsou americké základny v Zálivu? Ve chvíli, kdy začala válka, se posádky přestěhovaly ze základen do hotelů. Ale ty země se staly cílem íránských raket. Íránský útok na základny Diego García v Indickém zálivu nevedl k přímému zásahu, ale demonstruje, kam až jejich rakety doletí. Je zřejmé, že americké základny v Evropě jsou ohrožené. Navíc americká armáda ročník 2026 není tou, kterou byla v roce 1996.

Ale výdaje na zbrojení Amerika od té doby podstatně zvýšila.

Což je konečný důkaz starší hypotézy, že vyšší výdaje na zbrojení neznamenají, že by se stejně zvyšovaly vaše vojenské dovednosti. Je o tom jedna kapitola mé knihy Kolaps globálního liberalismu, psal jsem ji po začátku války na Ukrajině. Americké výdaje na armádu jsou příkladem naprosto špatně alokovaných peněz. Dosahuje to komických rozměrů. Byl jsem teď v Turecku, kde jsou docela naštvaní a ptají se: Jak to, že Írán má takové rakety, čím to, že je Američané v tomto ohledu stokrát nepřevyšují? Odpověď je dávno v 70. letech, kdy se technologie balistických raket rozvíjela. V Americe vojenské letectvo a s ním i loďstvo byly proti z jednoduchého důvodu. Rakety bude mít pozemní vojsko a velká část letecké flotily, přeneseně i letadlových lodí, bude nadbytečná. V Zálivu teď na příkladu lodi USS Gerald Ford vidíme, že jejich letadlové lodě prostě jsou zranitelné. Totéž technologicky supermoderní stíhačky. Írán v letu zasáhl a poškodil minimálně jednu F-35. Neříkalo se, že F-35 jsou v podstatě nezasažitelné? Byl to nonsens. Každé velké letadlo zanechá nějakou tepelnou stopu, nepřítel ho prostě může zasáhnout.

Abych ještě jednou odkázal na svou knížku: moje teze je, že se u zbrojení máte soustředit na levné robustní věci a vyrábět jich hodně. Pokročilé, lépe řečeno pokročilé drahé tanky typu německého Leopardu jsou ve své podstatě pořád hlavně kus železa. Jeden kus železa střílí náboje na jiný kus železa. Válka na Ukrajině předvedla, že leopardy nejsou podstatně lepší než sovětské tanky T-72. Proč musí americký supermoderní tank Abrams mít tryskový motor? Nedává smysl mít tanky, které jsou za dvojnásobnou cenu lepší o deset procent. Tady se dostáváme k fenoménu vojensko-průmyslového komplexu. Když prodáváte armádě supermoderní nevyzkoušené technologie, máte vysokou marži. U levných zbraní je marže nízká. A má to zajímavou souvislost s Íránem. Írán je v podstatě socialistická ekonomika v tom smyslu, že velké části ekonomiky kontrolují revoluční gardy.

Což by měla být jejich nevýhoda.

Ano, ale ne ve válce. Systémy příkazové ekonomiky jsou ve válčení i ve zbrojení lepší než volný trh.

Kdyby se nějakým štěstím podařilo tu válku rychle skončit, odnese si z ní světová ekonomika už dnes nějaké šrámy?

Kdyby skončila za týden, kdyby se za týden obnovil normální provoz v Hormuzském průlivu, tak ne. Izraelci sice poškodili část íránské energetické infrastruktury, načež Írán bombardoval terminály v Kataru a infrastrukturu v dalších státech, ale například u výrobních kapacit pro zemní plyn bylo pořád zasaženo méně než pět procent, ne-li ještě méně. Na druhou stranu když se na dění podívám očima Teheránu, nevidím důvod, proč by teď přestali válčit. Vědí, že když prohrají válku, režim to nepřežije. Potřebují vyšponovat cenu, již za válku zaplatí USA, co nejvýš. Poničili jim radarový systém v Zálivu, snaží se vlákat Američany do strategické pasti a do přímých bojů na území Íránu. Zatřetí cílí na americkou ekonomiku. Není náhoda, že Íránci ze zemí Zálivu na začátku války masivně, disproporčně k ostatním zemím Zálivu ostřelovali Spojené arabské emiráty. Částečně možná proto, že Emiráty jsou spojencem Izraele víc, než, řekněme, Saúdská Arábie, hlavně ale Dubaj je finanční centrum Zálivu. Ze Zálivu vytéká ropa a přitékají do něj americké dolary. Dubaj je v nějaké míře recykluje zpátky do americké ekonomiky. Asi polovina investic do umělé inteligence, do datových center v Americe je ze zahraničí. Bude jedním z důsledků této války prasknutí bubliny AI? Možné to je.

Nedávno mi jeden člověk docela přesvědčivě vykládal, že nejpravděpodobnější únikový scénář dnes vypadá tak, že Trump požádá Čínu, aby Íránu řekla, ať přistoupí na příměří. Čína má na Írán vliv, ale nekontroluje ho. Čínští kolegové mi říkali, že Íránci jsou dosti tvrdohlaví lidé, které není úplně jednoduché k něčemu přimět. Například od nich nepřevzali integrovanou protivzdušnou obranu. Ale nějaký vliv Čína v Teheránu má, ona nebo Rusko, asi obě země, jim poskytuje satelitní snímky důležité pro válčení. V tomto únikovém scénáři by Peking Trumpovi řekl: Musíš přiletět osobně sem a veřejně nás poprosit. To by ovšem symbolicky znamenalo konec amerického impéria. Bylo by to jako oficiální ohlášení multipolární éry, která už stejně reálně nastala. Trochu mi to dnes při pohledu na Ameriku přijde jako poslední dny Sovětského svazu.

Když se válka s Íránem protáhne a prohloubí, bude to americký Afghánistán?

I v USA to vyvolá ekonomický a politický šok. Před dvěma lety jsem dělal propočty, jaký podíl životní úrovně v USA stojí na dolaru, na tom, že dolar je světová rezervní měna. Vyšlo mi 20 až 30 procent. Dneska bych to odhadoval někde mezi 20 a 25 procenty. Síla Ameriky do značné míry závisí na postavení hegemona. To všechno tou stupidní válkou Donald Trump riskuje.

Jak to může ovlivnit volby v Maďarsku? Trump je Orbánův spojenec a dnes se jeho přízeň všude v Evropě stává přítěží.

V kampani jde teď o sdělení, že když prohraje Orbán, ohrozí to bilaterální vztah s Ruskem, což dnes znamená, že Maďarsko bude mít nižší šance dostat se k energiím. Upřímně řečeno, pro mě by bylo extrémní překvapení, kdyby vyhrál Péter Magyar.

Co by se od něho dalo čekat, kdyby vyhrál?

Určitě znáte historii za tím, že je to bývalý manžel bývalé ministryně spravedlnosti v Orbánově vládě. Že zveřejnil soukromé nahrávky z jejich manželského soužití. V životě jsem nic takového neviděl. Chová se divně. Maďarsko je ospalá země, lidé jsou tu konzervativci s malým k. Oni nesnášejí chaos. Podívejte, 90. léta sice znamenala osvobození ze sovětského impéria, ale jinak to pro Maďary nebyla oslnivá doba. Nemají zájem o chaos. Magyar jako bývalý člověk Fideszu naznačuje, že bude pokračovat v dosavadní politice s výjimkou zahraniční politiky – byl by konformnější v Bruselu a o to Evropské unii jde, aby Budapešť správně hlasovala na Evropských radách.

Vy jste tu zaměstnán v provládním think-tanku.

Ano, v tom smyslu, že Maďarský institut pro zahraniční věci spadá pod úřad vlády. Sám zaměstnanec vlády nejsem.

V západních médiích a samozřejmě na sítích kritizujete Trumpa. Orbán je Trumpův spojenec. Tak mě zajímá, jestli vám to v Budapešti nedělá potíže.

Ne. Názorová tolerance je tu neskutečná. Řekl bych, že jednou z výhod působení v menší zemi je omezený počet témat, kde by vám vaše názory měli za zlé. Asi kdybych propagoval Magyara, koukali by na mě úkosem. Ale v maďarské vnitřní politice jsem explicitně pro Fidesz, dlouhodobě jsou strategicky brilantní, nevím, jestli jinde na Západě dnes mají takhle pragmatickou vládu. Think-tanky spojené s Fideszem mimochodem zaměstnávají i lidi, není jich, pravda, moc, s propalestinskými názory. Což je taky v rozporu s Orbánovou linií, že. Vůbec ta představa, že se bude vymáhat politická uniformita ve chvíli, kdy se ve světové politice dějí věci důležitější než všechno od roku 1945… Co se děje dnes, bude mít dalekosáhlejší dopady než rozpad Sovětského svazu.