Je normální, aby byl náčelník generálního štábu jmenován proti vůli ministra obrany? Kdo by měl letět na červencový summit NATO do Ankary – prezident, premiér, anebo oba? A jak celkově vypadá situace v naší obraně a jsme vůbec schopni někdy plnit závazky vůči NATO? O těchto a dalších tématech týkajících se zbrojení a současných i budoucích hrozeb jsme debatovali s předsedou sněmovního výboru pro obranu Josefem Flekem ze STAN, místopředsedou téhož výboru Pavlem Růžičkou z ANO a generálem ve výslužbě a někdejším šéfem vojenských zpravodajců Andorem Šándorem.

Pane Šándore, znáte armádu a prostředí generálního štábu od 80. let. Vybavujete si, že by náčelníkem byl voják, který nastupuje poté, co ho do té pozice vybrala vláda – ale paradoxně jediný z členů kabinetu, který hlasoval proti, byl ministr obrany?

Šándor: K 80. letům bych se nevyjadřoval, protože tam nastupovala do hry řada jiných faktorů. Ale pokud jde o poslední jmenování generála Miroslava Hlaváče, kdy s tím ministr Jaromír Zůna nesouhlasil – taková věc se přece může stát. Andrej Babiš je relativně silný premiér a vláda rozhoduje ve sboru. Bylo vidět, že i zbývající dva ministři za SPD hlasovali pro generála Hlaváče. Co mi přijde zbytečné, je, že to Andrej Babiš vůbec zmínil – tak, aby se vědělo, že byl Zůna proti Hlaváčovi. Pokud ale jde o jmenování samotné, myslím si, že je velmi pozitivní jedna věc, kterou si politici moc neuvědomují – že je generál Hlaváč jmenován do funkce, když mu je 61 let. Udělá si tu svoji túru a odejde do důchodu a aspoň tam nebude ten nerudovský problém, kam s ním. Aby byli náčelníci generálního štábu jmenováni v 45 letech, je velmi neobvyklé a stává se to pouze v zemích, které jsou ve válečném stavu.

Stáhnout MP3

Byl jeho předchůdce Karel Řehka na pozici generálního náčelníka příliš mladý?

Šándor: Nepochybně. Odchází a je mu 50, což není věk ani k tomu, aby byl jmenován. Vzpomeňme, jak se to stalo. Byl dokonce vytažen z NÚKIB, protože se prezident Zeman nebyl schopen s ministryní Černochovou na kandidátech dohodnout. Teď to vypadá, že generál Hlaváč bude náčelníkem generálního štábu asi déle, než Jaromír Zůna bude ministrem obrany. Byť bych mu to přál, dobře se s ním znám.

Proč? Pracuje Zůna špatně?

Šándor: To si nemyslím. Jaromír je člověk, který má o armádě a našem směřování představu. Ale ta představa se v mnohém neztotožňuje s SPD. Někdy se neztotožňuje ani s tím, co chce Andrej Babiš, protože Jaromír Zůna ví, že nemůže budovat armádu bez peněz. A Andrej Babiš zas není plně naladěn k tomu, aby tam ty peníze sypal tak, jak by bylo potřeba. Jaromír Zůna nemá ani silnou pozici v SPD, takže může být prvním, kdo bude ve vládě obětován.

Růžička: Pan generál dobře zmínil, že jestli je někdo v 45 letech náčelníkem generálního štábu, tak potom se ta jeho kariéra musí jednoznačně uzavřít. Anebo může jít do nějakých diplomatických služeb. Ale jelikož generál Řehka byl absolutně neprozíravý a rozhádal si jak koalici, tak opozici, tak vlastně nemá kam jít. Možná půjde za bratrem ve zbrani na Hrad.

Flek: Tvrzení Pavla Růžičky bych upravil – Karel Řehka neměl problémy s opozicí či koalicí, on měl problémy s Janou Černochovou. Zažívali jsme situace, kdy paní exministryně nerespektovala hranice a zasahovala do fungování armády. Asi bychom se měli zamyslet, zda legislativně neošetřit, kam spadají kompetence armády a kam ministerstva obrany – a dát tomu jasné hranice. Jinak, jsem jeden z mladších poslanců a vítám, když mladí dostanou šanci. Takže jsem kvitoval, že přišel mladý člověk, který měl dravost a moderní vizi.

Růžička: A co se z té moderní vize potvrdilo? Vůbec nic.

Flek: Přece vidíš, že modernizace se nakopla.

Růžička: Ale řekni mi jednu jedinou věc, kterou generál Řehka za ty čtyři roky udělal.

Flek: Jednou z těch vizí bylo třeba otevření tématu ohrožení Evropy, že jsme se v této perspektivě o obraně začali vůbec bavit.

Růžička: Vize je jedna věc, ale řekni jednu konkrétní věc, která se mu povedla. Jedna stačí.

Flek: Celkově modernizace armády, nábor středoškoláků.

Růžička: Jako modernizace? S tou se mu nepovedlo vůbec nic. Viz dokument KVAČR (Koncepce výstavby armády ČR – pozn. red.) 2030, který udělali. Výsledkem je, že všechno to, co je teď stěžejní – detekce dronů, minomety, lehká útočná vozidla –, se odsunulo na rok 2035. A my to teď musíme dávat dohromady. Takže by mě opravdu zajímalo, co se Řehkovi povedlo.

Flek: Třeba dobudovávání těžké brigády, leopardy, F-35.

Růžička: Tak to vůbec ne, vždyť těžkou brigádu nemáme.

Flek: Sám víš, kolik těch smluv bylo podepsáno za nás a kolik za vás.

Růžička: Koncepci na drony, kde už jsou zkušenosti z války na Ukrajině, udělal až po čtyřech letech.

Flek: Koncepce na drony je připravená a teď je na vás, abyste ji realizovali.

Růžička: Ale až po čtyřech letech? To se mělo udělat do půl roku. Co se mu tedy podařilo? Plus je tady průšvih s vestami, generální štáb nereagoval na reklamace. Tak už řekni tu jednu věc.

Flek: Vždyť to říkám. Stačí se podívat třeba na výcvik středoškoláků, kde ze začátku byl zájem 400 studentů, dnes jich je tisíc.

Růžička: A nešlo to náhodou z ministerstva?

Flek: Ne, nešlo. Mám to potvrzené i od nového budoucího náčelníka generálního štábu.

Růžička: Tak to je za ty čtyři roky skvělá jedna věc.

Flek: Chtěl jsi jednu, tak jsem ti ji řekl.

Šándor: Tak zaprvé, pánové, politici by si měli uvědomit, že kariérní řád je tady proto, aby se i z jejich strany dodržoval. Řehka tu nabídku neměl ani dostat. Ve španělské armádě nemůžete být plukovníkem, dokud vám není padesát. Teď si představte, že jedete na nějakou návštěvu a tam si 65letý čtyřhvězdičkový generál čte váš životopis a musí být udiven. Mládí vpřed je krásné, já jsem si ve 32 taky myslel, že by ze mě byl nejlepší velitel pluku. Ale tak to prostě není. A zadruhé, generálu Řehkovi se podařilo něco, co ovšem neměl dělat on, měli to dělat politici – zvednout povědomí o tom, že tato armáda není mobilizačně rozvinutelná. Že nemáme žádný systém, co dělat, když armáda v prvních týdnech bojů vykrvácí a má být nahrazena někým jiným. To měli dělat politici a jsem rád za pana Řehku, aspoň tuto debatu zvedl. A teď těch nešťastných 21 miliard: pánové, i kdyby je dneska dostal Hlaváč, tak je stejně neutratí, protože ty projekty už jsou zase zastaveny.

Narážíte na to, že kdybychom měli plnit dvě procenta výdajů HDP na obranu, stejně bychom je teď neměli za co utratit?

Šándor: Ano. I kdyby armáda měla pět procent, tak tato země nebude lépe ubránitelná, než je dnes, protože obrana státu není věcí jenom armády. Je to věc celého národa. Vím, že tady budou vždycky lidé, kteří budou mít nějaké důvody, proč ne, ale tahle ochota je něco, co mi u nás zásadně chybí. Pořád máme představu, že když armádě nalijeme peníze a dostanou, co chtějí, tak budeme všichni v pohodě. Nebudeme!

Flek: V tom se shodneme. Ale myslím, že ten efekt během minulého volebního období, kdy jsme byli v koalici, byl vidět. Neříkám, že peníze jsou všespásné. Ale měli jsme nachystaný rozpočet, kde bylo o 21 miliard na obranu navíc. Pak přišla nová vláda, ten rozpočet seškrtala, do toho se teď buduje nová koncepce armády. Takže armáda počítá s nějakým tokem peněz. Do toho pan ministr Zůna řekne: Nebojte se, v dalším roce to doženeme, tam bude 60 miliard. Pak do toho vystoupí Andrej Babiš a řekne: Ještě tento rok tam vrátím 21 miliard. Já s vámi souhlasím, i kdyby tam těch 21 miliard doteklo, tak už je teď nejsme schopni efektivně utratit. Ale ve střednědobém výhledu je to jiné. A já mám obavu, že tam těch 60 miliard v příštím roce nedoteče. Je pravda, že ani naše vláda neplnila požadovaná dvě procenta výdajů HDP na obranu. Ale zase tady bylo její usnesení, že se ty výdaje budou každý rok o 0,2 procenta navyšovat. A teď vidíme, že tady je pokles. Tato nepředvídatelnost je pro armádu zásadní hrozba, nemohou v tom plánovat.

Růžička: Pepo, vyčítáš nám věci, které jste sami dělali. My jsme měli stanoveno, že v roce 2026 budeme mít tanky, děla, že budou náhrada za pandury. Vy jste přišli k vládě a všechno tohle jste odsunuli za hranici roku 2030.

Flek: Říkej to, jak to je. Nebyli jsme to my, ale ODS a Jana Černochová.

Růžička: Ale seděli jste v té vládě. Jediná věc, kterou jsme teď udělali, je, že si ty výdaje musíme nějak zanalyzovat. Vezměte si, že jsme měli na výboru otevřený třeba zákon o obraně číslo 222, bavili jsme se o něm, my jako opozice jsme říkali: O. k., jsme tomu otevření, pojďme to udělat. Seděl tam náčelník generálního štábu, nic neříkal. A najednou se udělala tiskovka a on oznámil, že chce odvody. Proč to neřekl hned? Vždycky na výboru mlčel a pak na tiskovce přišel s něčím extra. Doufám, že s panem generálem Hlaváčem se přesně tohle změní.

Ministr obrany by měl brzy představit aktualizovanou verzi rozvoje obrany. Tu původní mu Andrej Babiš vrátil, mimo jiné se slovy: „Když dneska máme 25 750 vojáků, tak plánovat do roku 2040 jenom 32 tisíc vojáků, s tím určitě nejsem spokojený.“ Kolik vojáků bychom měli mít?

Růžička: Žádné číslo od stolu říkat nebudu. Teď řešíme, co uděláme s koncepcí výstavby armády, protože podívejte se na Rumunsko nebo Polsko. Všichni se ptají, jak to, že tam Rusové pošlou drony a Poláci ani Rumuni je nejsou schopni detekovat? Protože nemají detekci. Nikdo nemá detekci. Pokud máte takhle malý dron, tak ani obrana včetně F-16 – což řekl náčelník vzdušných sil Rumunska – není schopna jakýmkoli způsobem ten dron zneškodnit.

Šándor: Když jsme udělali profesionální armádu, tak jsme si řekli, že budeme mít 27 707 vojáků. Nikdy za celých 21 let jsme ten počet nenaplnili. Věděli jsme, že nám chybí jedna brigáda. Místo toho jsme si postavili naprosto nesystémový a špatný výsadkový pluk v Chrudimi, který by se měl přeměnit na něco lepšího, ale i tak je to nesystémové. Je proto od Andreje Babiše nefér kritizovat Jaromíra Zůnu, že si dal požadavek 32 tisíc, když my jsme za 21 let nebyli schopni dosáhnout ani necelých 28 tisíc. A přece nábor vojáků do armády není věc jenom ministerstva obrany. Musíte těm lidem nabídnout víc. Když je vám dvacet, tak budete na ubytovně, ale za patnáct let už máte jiné představy. A tohle je potřeba řešit. Armáda není na zbohatnutí, ale nějaké jistoty a perspektivu potřebujete. A jestli šanci tohle vyřešit promarníme i teď, kdy tady máme válku na Ukrajině a na Blízkém východě, tak se to nepovede už asi nikdy. I ty aktivní zálohy, o nichž jsme si řekli, že jich budeme mít pět tisíc, jsme nikdy nenaplnili. Proč se nám to nedaří? V situaci, kdy má armáda tak dobré postavení jako teď. A i platy v ní šly nahoru. Třeba já měl coby šéf rozvědky plat, jako má dneska kdejaký major nebo kapitán. A ta koncepce výstavby armády? Přece nemůžete udělat KVAČR, aniž byste věděli, jaké budete mít v dlouhodobém nebo střednědobém výhledu peníze. Nejhorší je, že podobný dokument přijmete jen jako nějaké intelektuální cvičení.

Růžička: Víte, Andrej Babiš – a já se mu nedivím – je vůči ministerstvu obrany nedůvěřivý, protože nám ne všechny jeho zakázky dávaly smysl a podali jsme kvůli nim trestní oznámení. Podívejte se na polní kuchyně, na drony, které svět neviděl.

Jak se tedy ale díváte na ten argument, že je od Babiše nefér kritizovat Zůnu za nízký počet vojáků?

Růžička: Pan Babiš je z civilu, on řídil 30 tisíc zaměstnanců, což je víc, než má současná armáda. Proto je v tomhle bezprostřední, a když se mu něco nelíbí, tak to prostě vypálí. Ale dobře, musím uznat, že ty nábory se rozhýbaly, i díky minulé vládě.

Flek: Pokud tomu Andrej Babiš takhle rozumí, tak měl jít dělat ministra obrany. Styčná osoba, která za to nese hlavu na špalek, je právě ministr. A pokud je tam člověk, který tomu rozumí, tak je samozřejmě nepohodlný i pro SPD. S nábory jsme se skutečně posunuli, teď je ale zásadní dívat se na to, proč někteří odcházejí. Pan Šándor důvody nastínil – je to o bydlení, dojezdových vzdálenostech, je to o platu, prestiži toho povolání, jestli společnost vnímá armádu tak, že je důležitá. Karel Řehka začal toto téma otvírat. Pamatuji si také, když poprvé promluvil o mobilizaci a nebezpečí, kolik hejtů – že straší válkou a že nic takového nehrozí – se na něj sneslo. Dnes je to normální téma. Ani já bych si ale teď netroufl říct, kolik vojáků bychom v kterém roce měli mít. Protože to není jen o profesionální armádě, musíme budovat i nějaké zálohy. Ptal jsem se na to náčelníka generálního štábu a jsem rád, že to vnímá podobně. Mimo jiné chce zvyšovat kompetenci aktivních záloh a počítat s nimi jako s plnohodnotnými vojáky. Takže to nebude o velkých číslech, ale o celkově chytřejším a provázanějším systému.

Růžička: Chápu, na co narážíte. Jsem ve sněmovně od roku 2017 a tady pan generál bude asi nejlépe vědět, co se do té doby po naší armádě chtělo.

Šándor: Jasně, to byl expediční sboreček do Afghánistánu.

Růžička: Ano, dělali jsme armádu, aby nám byla schopná plnit tyhle expediční věci. Z toho si někdo splnil svůj životní sen a udělal si výsadkový pluk, o jehož smyslu bychom se tady mohli bavit hodiny a hodiny.

Šándor: Na to by nebyly potřeba ani dvě minuty. Je prostě zbytečný. Čímž neříkám, že vojáci jsou tam špatní. Ale je to k ničemu.

Růžička: Tak v letech 2017 až 2018 za náčelníka Josefa Bečváře jsme se ve výboru pro obranu bavili třeba o tom, jestli vůbec máme mít dělostřelectvo.

Šándor: A to byl Pepa původem dělostřelec, co?

Růžička: Ano. Bavili jsme se o tom, jestli vůbec má být tankový prapor v Přáslavicích, jestli to má smysl financovat, co s ním? A když máte takovou lajnu v armádě nastavenou roky, nic nenakupujete, peníze dáváte jen do těch speciálních jednotek, nemáte rozjeté další programy, tak to nepředěláte za pět let. A najednou tady budeme říkat: My nemáme tankisty, nemáme dělostřelce, nemáme PVO! Nemáme to, protože to od armády nikdo nepožadoval. Než nastartujeme tu klasiku, kdy budeme mít jasno, co s tankovým vojskem, co s dělostřelectvem, tak to nějaký čas trvá. Plus nemluvím o tom, že máme z 86 procent zaplacená děla Caesar za sedm miliard, která možná už nikdy neuvidíme, protože pokud někomu zaplatím skoro sto procent jako zálohu, tak jsem velmi zvědav, jak to proběhne – když výrobce má skoro vše zaplacené, aniž by zatím musel něco vyrobit. Válka na Ukrajině nám všem otevřela oči. A zase, k panu generálu Řehkovi – je super, že o tom mluvil v médiích, ale na výboru o tom neřekl ani slovo. Nepřišel s konkrétním návrhem, co by se mělo udělat. K tomu, co předkládala ministryně, ať šlo o zákon 221 o vojácích z povolání, nebo o zákon o obraně České republiky, nikdy k tomu neřekl svůj názor.

Flek: A seš si, Pavle, stoprocentně jistý, že všechno, co šlo z ministerstva obrany, bylo pouze na návrh ministerstva obrany? Že to nebylo ve spolupráci s armádou? A třeba ty caesary se pořizovaly ještě za vás.

Růžička: Ale vy jste je dokupovali a za nás se neplatilo tolik záloh. Já jsem od prvopočátku říkal, proč nejdeme tou cestou jako Poláci? Pojďme si zmodernizovat dany (houfnice – pozn. red.) a mezitím si určeme, co budeme od dělostřelectva chtít. Generál Opata mi ale říkal: Ne, pane poslanče, víte, jak to ti Poláci dělají… A dnes nám všichni Poláky ukazují za vzor. Já si zase nemyslím, že dělají všechno nejlépe, protože když budu mít v armádě tři druhy tanků, tak se ta logistika zahltí a bude to zbytečně drahé. Ale ohledně dělostřelectva se ten polský příklad nabízel. Dnes jsme mohli mít zmodernizované dany, které armáda používá od roku 1977 a už se kazí.

Jak se díváte na politicky asi nejtřaskavější nákup, letouny F-35 za víc jak 100 miliard korun?

Šándor: Z toho nákupu už nevycouváme. Hned když to Andrej Babiš začal před volbami slibovat, bylo mi jasné, že to nezruší. Má to dvě roviny. F-35 je špičkový stroj. Otázka je, jak ho využijeme. Pokud máme pořád koncepci, že v případě konfliktu půjde sedmička k polské divizi a další půjde k desáté tankové divizi německé, tak pro koho ty pětatřicítky budou dělat ten velký systém, který umí? Pokud nám zůstanou do protivzdušné obrany, tak je to strašně drahé. Teď jsem zrovna četl článek v MF DNES, který zpochybňuje, jak je ta smlouva postavená, ukazuje, že cena může být ještě vyšší. Že Švýcaři dostali od Američanů o víc než miliardu švýcarských franků vyšší cenu, takže snižovali počet, aby ty peníze nemuseli překročit. To samé se úplně klidně může stát nám. Já s oblibou říkám, že máme plán, jak nám budou F-35 lítat do roku 2069. To mi bude 112 a půjdu se na ně s oblibou podívat. Podívejte se, co se děje na Blízkém východě. Kdo dnes ví, kolik bude stát barel ropy? A ze svých zkušeností vím, že letectvo vždycky podvazovalo rozpočet zbytku armády, protože bylo strašně drahé. Modernizované gripeny byla prostě dobrá odpověď. Mně se líbilo, že paní ministryně Černochová ten resort rozhýbala. Sice se pak hýbal všelijak, ale rozhýbala ho. Ovšem říct: My těm vojákům ty F-35 musíme koupit, protože si to zaslouží, podívejte, jak fungovali za covidu, tak to se mi snad zdá. Každý z nás, když si budeme moci za cizí peníze vybrat mezi Rolls-Roycem a škodovkou, si vybere ten dražší Rolls-Royce. Ale armádu by přece někdo měl držet v rozumném kurzu. Určitě na tom nejsme tak špatně, ale ani nejsme nejbohatší, abychom fungovali jako firma, kde všichni jezdí mercedesy. A teď, když vidíte situaci v nákupech, kdy Američani Švýcarům už potřetí řekli, že ty patrioty zase nedostanou, protože je sami nemají, tak je jasné, že to nebude jednoduché. Ale o to víc to chce koordinaci. A opravdu přemýšlet, než se ty prachy vyhodí. Pak to vypadá, že stát vždycky tahá za kratší konec provazu, přitom my platíme, my bychom měli tahat za ten delší konec.

Pane Fleku, teď už s Janou Černochovou v koalici nejste, tak jsou F-35 dobrý nákup?

Flek: Já jsem byl od prvopočátku zastáncem jejich nákupu. Vrchní velení vzdušných sil armády dalo požadavek, že chce stíhačky páté generace. Mnohokrát jsme to s nimi řešili. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom kupovali české stroje, ale prostě je tady nevyrobíme. A bohužel, vždycky budeme tahat za kratší provaz. Zvlášť poté, co přišel konflikt na Ukrajině a polovina světa začala přezbrojovat, protože si uvědomili, že něco zaspali. A nám zrovna do toho končil pronájem i technická životnost gripenů. Modernizovat je musíme tak jako tak, abychom je mohli využít a nedopadli jsme jako na Slovensku, že nebudeme mít krytý vzdušný prostor. Navíc máme plnit nejen schopnosti armády vůči NATO, ale i vůči národní bezpečnosti. Tam je jasná koncepce, že do roku 2050 by těchto strojů mělo být po Evropě až 600. Takže si myslím, že i kdyby to mělo být jenom k odstrašení, tak jsou to efektivně utracené peníze. S ohledem na to, co všechno ten stroj umí, že to jsou v podstatě velitelství, která létají a sbírají data. Byl jsem teď v pardubické Eře, která vyrábí pasivní radary. Oni se už teď připravují na to, aby byli kompatibilní se sběrem dat a jejich posíláním do F-35. Věřím, že na ministerstvu byli schopní lidé a že se skutečně i ta spolupráce s českým průmyslem podaří.

Šándor: Líbí se mi, co říkáte, a snad bude mít český průmysl na těch F-35 skutečně nějaký podíl. Doufám, že to bude aspoň tak dobré, jako to mají Nizozemci, kterým se podařil velmi dobrý deal v podobě výroby podvozků pro tato letadla. Vždycky slyšíme, že se náš zbrojní průmysl bude účastnit, ale realita pak bývá jiná.

Růžička: Já jsem k těm F-35 byl vždycky opatrný, podívejme se, jak nám slouží gripeny v Pobaltí – bez jediné výtky.

Flek: Ale to je minulost.

Růžička: Podívejte se na Írán – wow, Amerika tam poslala F-35. Co se stalo? Vůbec nic. V Koreji mi před lety říkali, že jsou tak drahé na provoz, že jim všechno dělají jejich KF-21. Plně se ztotožňuji s tím, co říkal bývalý šéf NATO Jens Stoltenberg, který razil to, že máme diverzifikovat. Kdybychom zůstali u gripenů a popřípadě přešli na jinou platformu jako F-16, bylo by to levnější a úkoly bychom plnili. Připadá mi, že zase máme velké oči.

Pánové, co těch pět procent výdajů HDP na obranu do roku 2035, které po nás požaduje NATO? Je reálné, že ten cíl splníme?

Růžička: Když si ujasníme, co do těch pěti procent budeme započítávat, jestli tam patří třeba most přes Vltavu, přes který mohou přejet tanky, tak až v tom všem budeme mít jasno, věřím, že pravidlům vyhovíme a armádu neošidíme. Ale já samozřejmě nevím, co bude v roce 2035.

Flek: Pan kolega ví, že jde o součet, kdy 3,5 procenta jsou tvrdé výdaje a 1,5 procenta ty měkké. A zrovna stavba dálnic nebo mostů patří mezi ty měkké. I když jsme tranzitní země a máme zajistit přesun vojáků na východní křídlo. Ale věřím, že když se tomu budeme věnovat, tak ta čísla naplníme. Třeba jen systém protivzdušné obrany nás má stát kolem 400 miliard.

Šándor: To číslo je reálné, ale je potřeba si na roky předem říct, co od té armády chceme. Teď bychom třeba měli sloučit operační velitelství s teritoriálním, abychom měli mnohem větší sílu armády při pomoci lidem během živelních katastrof a podobně. Tím neříkám, že máme stavět armádu na vyhazování bláta ze sklepa, ale musíme si říct, kolik lidí je potřeba, jakou mají mít výzbroj a kdy ji obměňovat – prostě mít takovou cestovní mapu. A nemusíme každý rok přidávat, můžeme jeden rok trochu ušetřit a druhý dát víc, když půjde o velkou investici, jako je třeba ta protivzdušná obrana.

Poslední otázka: Kdo by měl letět na červencový summit NATO do Ankary?

Šándor: Co se kolem toho děje, je strašně nedůstojné. Nechci se vracet k nějakému Filipu Turkovi, ale ti pánové by se měli dohodnout. Měli by se dohodnout ne kvůli sobě, ale kvůli této zemi. Rozumím, jestli mají nějaké animozity, ale musí se umět přes to přenést. A já věřím, že nakonec nějakého – a teď to nemyslím ve zlém – kočkopsa vymyslí. Že to bude tak, jak se říká. Petr Pavel pojede na tu večeři a Andrej Babiš na to jednání. Představa, že tam Babiš bude Donaldu Trumpovi cosi vysvětlovat s nějakými tabulkami, je přece naivní. Takovýhle summit je předem maximálně dohodnutý. A náladu bude hlavně určovat, jestli tam přiletí Trump ověšen nějakým triumfem z Blízkého východu – pak to bude příjemnější. Nebo, jak to zatím vypadá, přiletí s nějakým problémem. A pak to může být nepěkný summit.

Růžička: Všechno dobře dopadne.

Co to znamená, že poletí premiér i prezident?

Růžička: Nedovedu predikovat, jak bude hlasovat vláda, ale prostě všechno dobře dopadne, uvidíte.