Byly to zřejmě nejzbytečnější volby v britské historii. Lídr Reform UK Nigel Farage 7. července rezignoval na své místo v parlamentu, aby tím vyvolal doplňovací volby ve svém okrsku Clacton a znovu vyhrál. Farage čelí parlamentnímu vyšetřování kvůli porušení etických pravidel. Nepřiznal dar ve výši pět milionů liber od Christophera Harbornea, miliardáře a spekulanta s kryptoměnami.

Celý případ se točí kolem otázky, zda v době obdržení daru byl Farage již aktivním politikem. Peníze dostal předtím, než oficiálně oznámil, že hodlá kandidovat do parlamentu, i když se to všeobecně předpokládalo. Pokud vyšetřování uzná, že byl v té době stále soukromou osobou, Farage nic deklarovat nemusel a je z obliga. Lídr Reform ale odmítl čekat na závěry byrokratů, oznámil, že soudit ho mohou pouze jeho vlastní voliči, a proto se rozhodl pro nové volby.

Své problémy tím ale nevyřešil. Na zhruba měsíc, kdy byl mimo parlament, sice bylo vyšetřování pozastaveno, ale okamžitě po jeho zvolení bylo obnoveno. Pokud bude shledán vinným z porušení etických pravidel a voliči v Clactonu následně sesbírají 10 tisíc podpisů pro jeho odvolání, vyvolá to další doplňovací volby a Farage si celé kolečko zopakuje.

Zbytečnost těchto voleb podtrhla skutečnost, že všechny relevantní strany se jich odmítly účastnit s tím, že nebudou dělat komparz ve Farageově frašce. Hlavním protivníkem se tak stal satirický kandidát Count Binface, což by se dalo volně přeložit jako „Hrabě Popelnicová hlava“. Ten již několik volebních období kandiduje ve sledovaných soubojích převlečený za „mezigalaktického vesmírného bojovníka“.

Reform UK se snažila volbu prezentovat jako souboj Farage s establishmentem, což se špatně dělá, když má zástupce establishmentu na hlavě popelnici. Po zveřejnění výsledků vyhlásila slavné vítězství. Farage získal 63,3 procenta, v absolutních číslech dokonce o tisíc hlasů více než v roce 2024. Ale o Farageově konečném úspěchu nikdo nepochyboval. Celá Británie se tak ptá, k čemu to nakonec bylo.

Ve skutečnosti nešlo ani tak o pokus očistit se před voliči, ale znovu nastartovat růst popularity Reform UK. Nigel Farage je dlouhodobý matador britské politiky, proslul jako hlavní euroskeptik, za vystoupení z EU bojoval nejdříve jako šéf strany UKIP a pak Brexit Party. Ta se po odchodu z EU přejmenovala na Reform UK a hlavním tématem se stala migrace. Farage doufá, že nahradí tradiční Konzervativní stranu jako hlavní sílu na britské pravici a bude sestavovat příští vládu. Ve volbách v roce 2024 Reform UK získala 14,3 procenta a pak dále stoupala. Vrcholu dosáhla zhruba před rokem na 31 procentech. Od té doby však pomalu, ale setrvale klesá, dnes je na 24 procentech. Do toho labouristé vyměnili prkenného Keira Starmera za charismatického Andyho Burnhama a začali v průzkumech znovu růst. Nyní jsou na 25 procentech. Šéfka konzervativců Kemi Badenochová stabilizovala propadající se preference své strany a ty začaly znovu mírně růst na nynějších 20 procent. Do toho se na Farageově pravém křídle objevila Restore Britain, která mu setrvale odsává nějakých pět procent voličů.

Zatímco před rokem se zdálo nevyhnutelné, že Farage bude příštím premiérem, dnes se ukazuje, že je stále o co hrát. Nikdo nepochybuje o tom, že výřečný a zábavný Farage je výborným politikem do kampaně, doplňovací volby se tak jevily jako skvělý prostředek k zvrácení trendu.

Panují ale pochybnosti, zda Farage má na to řídit celou zemi. Příkladem budiž jeho chování po volbách, kdy se odmítl účastnit oficiálního vyhlášení výsledků, což je téměř neslýchané. Zdůvodnil to tím, že mu to doporučila policie. Ve skutečnosti se spíše chtěl vyhnout ponižující fotce s Binfacem. Policie to odmítla s tím, že pouze varovala před „narušením“, ale že žádné nebezpečí nehrozilo. Reform obvinila policii ze lži a místo oslav vítězství spustila litanii.

Komentátor magazínu The Spectator Tim Shipman připomněl, že když v roce 1984 Margaret Thatcherová jen o vlásek unikla smrti, poté co v jejím hotelu vybuchla bomba nastražená teroristy z IRA, další den vystoupila na stranické konferenci. Farage se schovával před imaginárním nebezpečím. Nepůsobí zrovna jako nástupce Železné lady, kterou tak obdivuje.