KOMENTÁŘ MARIANA KECHLIBARA

Záliv ve stínu žízně. Mořeplavci tu hrůzu znali dávno

KOMENTÁŘ MARIANA KECHLIBARA
Záliv ve stínu žízně. Mořeplavci tu hrůzu znali dávno

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

„Water, water everywhere, nor any drop to drink,“ říká Coleridgův hrdina v Písni o starém námořníkovi (1798), což je báseň, která předběhla heavy metal o nějakých sedm generací. Kdo chce, může si poslechnout její silně zkrácenou podobu od britské skupiny Iron Maiden, v níž se ta slova o nepitelné vodě křičí obzvlášť silně.

Jakákoliv mapa z 19. století by vám dnešní Perský záliv ukázala jako velmi řídce osídlenou oblast, jejíž břehy lemují jen drobná přístavní městečka, ve kterých bylo nejvýnosnější aktivitou pirátství. Důvod byl jednoduchý: není tu skoro žádná pitná voda – a bez té není život, zemědělství, civilizace… Na ploše dnešních Spojených arabských emirátů mohlo žít nanejvýš 100 tisíc lidí, převážně nomádů, ale ani toto číslo není jisté. Nomádi se notoricky vyhýbají každému sčítání obyvatelstva, protože si jej spojují s nepříjemnými jevy typu odvodů do armády a daní, takže o jejich tehdejším počtu toho moc nevíme.

Nicméně víme poměrně přesně, kolik lidí žije v Emirátech dnes: více než jedenáct milionů. A v Kataru další tři miliony, v Kuvajtu pět, v maličkém Bahrajnu skoro dva miliony… Nejenže porodnost v arabských společnostech bývala až donedávna vysoká (poslední dobou však závratně klesá), ale hodně těch lidí jsou přistěhovalci, pozvaní místními vládami k výkonu zaměstnání, které se domácím dělat nechce. Za ropné peníze si toho koupíte dost.

Přírodní pitné vody ovšem nepřibývá, i když moderní technologie dokázala zužitkovat některé skryté zásoby. A tak ty miliony lidí, které teď žijí v místech, kde se dříve žít nedalo, spoléhají na další moderní technologii, jíž je odsolování mořské vody. Více než polovina světové odsolovací kapacity se nachází právě v Zálivu a některé tamní regiony na ní závisejí z více než 80 %.

To ale znamená, že zničení či vyřazení této odsolovací infrastruktury ohrozí žízní miliony lidí. Přitom ani nemusíte zaútočit na ni samotnou. Úplně stačí poškodit elektrárny, které ji pohánějí, protože odsolování je velice energeticky náročné. Toto je ta skutečná apokalyptická bomba, kterou má Írán k dispozici – a kterou dost možná v případě smrtelného ohrožení existence režimu použije. Přes všechno, co už jsme jako lidstvo zažili, nemáme žádné zkušenosti s hromadnou žízní. Nemáme žádné zaběhané a vyzkoušené způsoby, jak takovou situaci řešit. Voda je těžká, převáží se obtížně, udržet ji v nezávadném stavu také není úplně jednoduché – kromě lidí se na ni „těší“ i celá armáda problémových mikroorganismů.

Současná válka může skončit příští týden, ale také se může táhnout další měsíce. A jednoho dne možná někdo z té druhé strany vydá apokalyptický rozkaz. Třeba „jen“ jako represálii poté, co budou vybombardovány íránské elektrárny, jak teď slibuje Trump. V podstatě jediné, co v tom íránským Revolučním gardám může zabránit, jsou ohledy na to, co by na takový hřích proti bratrům muslimům řekl zbytek islámského světa. Ale třeba je to tak nepálí.

Ona se už vlastně jednou podobná věc stala. Mongolové ve 13. a 14. století zničili po staletí budované zavlažovací systémy, a to právě v dnešním Íránu a Iráku. Tehdy se z toho celý region vzpamatovával pár set let.

Diskuze

Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.