Ukryt v nádherné krajině Vysokých Tater, President Hotel Montfort dodnes zůstává jednou z nejrozporuplnějších staveb poválečného Slovenska. Stavba, která sloužila k rekreaci komunistických špiček i důležitým politickým jednáním včetně těch o rozdělení Československa, je ryzím dokladem bezohlednosti i možností své doby.

Úkryt v krajině

Když odbočíte z hlavní silnice nad Tatranskou Javorinou ve Vysokých Tatrách, projedete nejprve bránou připomínající hraniční kontrolu a dostanete se na rozpraskanou asfaltovou cestu s hlubokými výmoly. Tu lemují vysoké lampy s originálním designem, které jsou navzdory svému žalostnému stavu první nápovědou k pojetí a dataci areálu. Přestože je to k hotelu už jen pár desítek metrů, při příjezdu z něj mnoho nevidíte. Má totiž podobu vysokého oblouku s úzkým profilem, který halí červená plechová střecha. Teprve když před ním zastavíte, odhalí se jeho mohutnost i architektonické zpracování. Do sebe uzavřená stavba přitom vybízí k prozkoumání, protože zvenčí toho o sobě mnoho neprozradí.

Uvnitř se ocitnete v hale s nízkým stropem, odkud už na protější straně tušíte nejdůležitější moment celé stavby. Je jím impozantní pohled na skalnatý masiv Belianských Tater, rámovaný proskleným převýšeným prostorem lobby. Hotel má totiž zcela výjimečnou polohu. Nachází se u polských hranic na území Tatranského národního parku, obklopen nedotčenou přírodou, kde by dnes výstavba takto rozměrného objektu byla už nemyslitelná.

Odloučení od civilizace bylo pro původní účel stavby stěžejní. Komunisté si ji v sedmdesátých letech postavili jako tajné rekreační a reprezentační středisko. V tomto ohledu jde o slovenskou obdobu českého hotelu Orlík, kde se rekreovaly tehdejší vládní špičky. Oba projekty byly dlouho utajované, díky aroganci politiků mohly razantně vstoupit do nádherné krajiny a na obou v utajení pracovali špičkoví architekti. Zatímco na Orlíku však vyrostl soubor hotelové budovy a vil ve stylu elegantní moderny, v Tatrách už se dostal ke slovu těžko zařaditelný mohutný kolos, jehož měřítko i proporce válcují vše – včetně jeho lepších stránek.

Koktejl vkusu

K projektu vládního hotelu byl roku 1973 povolán architekt Štefan Svetko společně se Štefanem Ďurkovičem, Juliánem Hauskrechtem a Františkem Husovským. Šlo o paradoxní situaci: přestože byl Svetko autorem řady důležitých stranických projektů, komunistický režim jej oficiálně zavrhl a jeho jméno se dlouho nesmělo u návrhů uvádět. Patřil přitom mezi nejosobitější tvůrce poválečné architektury na Slovensku, což dokládá například ikonická obrácená pyramida Slovenského rozhlasu, na jejímž návrhu se podílel. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let navrhl také vládní hotel Bôrik v Bratislavě, čímž si získal důvěru stranických představitelů a potřebnou zkušenost pro obdobný záměr v Tatrách.

Uvnitř temné stavby zahalené do hnědých hliníkových lamel, tmavého skla a červenohnědých obkladů dodnes najdeme několik krásných původních prvků, především fantastické křišťálové lustry. V autentické podobě se dochoval také takzvaný Červený salon, s nímž je spojováno jednání Václava Klause a Vladimíra Mečiara o rozdělení Československa. Tím se symbolicky završila politická historie objektu, který se hned poté stal komerčním hotelem pod názvem Kolowrat a po rekonstrukci na začátku nultých let získal jméno Montfort. Rekonstrukce přinesla celou škálu úprav včetně přístavby proskleného lobby, které je dnes paradoxně nejpůsobivějším prostorem celého hotelu. Jinak to však šlo s jeho architekturou spíš z kopce.

Dnes je President Hotel Montfort v poněkud žalostném stavu. I v létě na jeho fasádě svítí vánoční řetězy, mnohé části se doslova rozpadají a interiéry nabízejí bizarní směsici odrážející proměny vkusu i klientely – od „staroegyptských“ soch ve spa až po nejrůznější laciné dekorace a obrazy. Dříve či později hotel nejspíš potká generální rekonstrukce, která jej s ohledem na výjimečnou polohu pravděpodobně promění v prémiový resort. Spolu s touto proměnou však dost možná zmizí i poslední zbytky jeho autenticity.