V komentáři o skupinových rozdílech v duševních schopnostech jsme mnohem důležitější rozdíly kulturní zmínili až na konci, jako přílepek. K tématu, jež má mnoho podob, je možné se stále vracet.

Americký novinář a humorista P. J. O’Rourke (1947–2022) napsal v roce 2015 polemiku s komentátorkou Ann Coulterovou na téma antisemitismu. Jedním z postojů, jimiž se projevovali fanoušci a fanynky nastupujícího Donalda Trumpa, jakou byla tehdy ona, byl antisemitismus. Ale politiku teď můžeme nechat stranou.

O’Rourke se v článku dostal ke vzpomínkám na své dětství ve městě Toledo v Ohiu. Bylo tehdy plné „imigrantů“ a O’Rourke vychrlí řadu slangových výrazů, dnes nepřijatelných, pro Němce, Iry, Poláky, Maďary a další (upřesňuje taky, že měli v Ohiu imigranty „jak z ciziny, tak z Kentucky“, což byl, jak známo, případ rodiny amerického viceprezidenta J. D. Vance). Má přitom na mysli děti imigrantů. Masová imigrace z Evropy skončila už před desítkami let, ale asimilace trvá nějaký čas a ještě v 60. letech Američané vnímali potomky Irů či Poláků jako separátní skupiny – tak, jak by to dnes nedokázali, i kdyby chtěli.

„Protestantské německé děti v mém rodném městě byly ve škole dobré, ale dost šprti – domácí úkoly na pondělí měly hotové už v pátek večer. Katolické německé děti byly taky takové, ale ne tolik, byli to typičtí dvojkaři. Totéž platilo pro kluky z farem, až na to, že měli prázdný výraz ve tváři a oblečení ze zásilkového obchodu.

Bylo tam i pár chytrých Irů a Poláků, ale ti to nedávali najevo, protože vyrůstali v rodinách, kde ,Nedělej na mě chytrého‘ a ,Proč si myslíš, že jsi tak chytrý?‘ patřilo k běžným výchovným frázím, často doprovázených záhlavcem od táty.

A bílá spodina (white trash), proboha, jak ti byli hloupí. Stávali na parkovišti před střední školou a cvičili se v hlouposti, navzájem se z ní zkoušeli…

Jediné děti, pro které bylo cool být chytré, byli Židé. Totéž jejich rodiče.“

O’Rourke pak připouští, že vzhledem k tomu, že „Gaussova křivka je taková, jaká je“, ne všichni Židé byli chytří. „Například můj kamarád, drogový dealer Louie Schlotsky, jehož otec patřil k mafii. Louie zemřel v 70. letech na předávkování heroinem. Nebo můj kamarád Steve Plummerberg, syn neurochirurga. Steve se dal ke kultu Maharišiho Maheše Jógiho.“

Aškenázští Židé jsou podle některých studií etnickou skupinou s nejvyšším IQ na světě. Ale ti ostatní? Že by byly dědičné rozdíly mezi protestantskými Němci a katolickými Němci? Anebo to bude souviset spíš s těmi záhlavci od táty?

Britský komentátor Will Solfiac popisuje v časopise The Critic, co se stane, když se „instituce vybudované pro nějakou kulturu srazí s jinou kulturou“. V Británii existuje od roku 1981 časopis Big Issue, který funguje na stejném principu jako Nový prostor u nás – prodávají ho bezdomovci. Od jisté doby prodavači nemuseli být doslova bezdomovci. Počátkem tisíciletí, po rozšíření EU, si média všimla, že mezi prodavači časopisu začaly převládat rumunské Romky. „Muži v černém“ pro ně vyzvedávají časopisy, rozvážejí je auty na stanoviště a večer zase svážejí. Některé prodavačky se zaregistrovaly jako osoby samostatně výdělečně činné, což jim umožňuje čerpat dávky a dovážet do Británie další spoluobčany, kteří taky pobírají dávky.

Vedení Big Issue se v roce 2022 ohradilo proti tomu, že kritici nechápou, že jejich prodavači prostě mají „velké, milující rodiny“. Dají dohromady peníze a jeden z nich pak může rozvážet své „partnery, sourozence, rodiče, děti, bratrance, sestřenice, tety a strýčky“ na stanoviště. Svatá prostoto! Jen je škoda, že jsou slepí vůči tomu, že původní smysl jejich instituce byl rozvrácen.

To v Německu už dnes vědí, že když se jim v Lipsku usadí syrská rodina, jejíž hlava má se třemi ženami 32 dětí, není to nějaká velká, milující rodina, ale zločinecký klan. I zemské ministerstvo vnitra to podle deníku Bild takto popisuje v neveřejné zprávě. Ale jinak to vyjde nastejno. Navzdory odsouzením členů klanu za různé trestné činy. Jejich největší pojistkou je, když si v Německu pořídí děti. Pak jsou prakticky nedeportovatelní.