U velkých summitů vždy existovalo určité napětí mezi hlavou státu a předsedou vlády ohledně toho, kdo se zúčastní. V rozhovoru pro Echo24 to uvedla nynější velvyslankyně v Izraeli a někdejší ředitelka odboru bezpečnostní politiky ministerstva zahraničí Veronika Kuchyňová Šmigolová, která se v roce 2008 podílela po obsahové stránce na přípravě summitu NATO v Bukurešti, kterého se účastnili jak tehdejší prezident Václav Klaus, tak premiér Mirek Topolánek. Podle Kuchyňové Šmigolové šlo tehdy o šalamounské řešení a neodehrávalo se tolik před zraky veřejnosti, jako v nynějším případě účasti prezidenta Petra Pavla na summitu v Ankaře.

Z vlády přišla čerstvá informace, že ministerstvo zahraničí doakreditovalo prezidenta Petra Pavla na summit NATO v Ankaře. Delegaci ale povede premiér Andrej Babiš, který zároveň řekl, že doufá, že si prezident svou účast ještě rozmyslí. Jak tento vývoj vnímáte?

Rozhodnutí, kdo povede delegaci, je čistě politické rozhodnutí a v ideálním případě se politici dohodnou na tom, jak bude delegace vypadat.

Existuje tady zkušenost z roku 2008, kdy delegaci vedl prezident Klaus, ale stanovisko vlády prezentoval tehdejší premiér Topolánek. Vy jste se na přípravě tehdejší české pozice podílela. Jak to tehdy bylo?

Tehdy jsem byla ředitelkou odboru bezpečnostní politiky na MZV a přípravě summitu jsem se věnovala spíše po obsahové stránce. Česká republika tehdy ale stejně jako několik málo dalších zemí měla u stolu místo navíc. U hlavního stolu, pokud si pamatuji, jak při slavnostní neformální večeři, tak při samotném zasedání, seděli prezident Klaus i premiér Topolánek. Přesně si nevybavím, kdo pronášel projev, ale je určitě pravděpodobné, že to byl premiér. Je to totiž právě premiér, respektive vláda, která zahraniční politiku tvoří.

Jaká je zhruba velikost české delegace na summit NATO?

Summitů se podle mě účastní zhruba 20 lidí. Kromě těch velkých zasedání hlav států a vlád – to se tak přímo jmenuje „Zasedání hlav států a vlád“ – probíhá zasedání ministrů zahraničí a ministrů obrany. Zároveň se dokončuje draftování různých dokumentů, které summit bude přijímat. Zasedají většinou různé výbory, které tyto dokumenty připravují. A tam právě musí sedět někdo z odborného zázemí.

Byla debata v roce 2008 ohledně toho, kdo na summit pojede, tak vyhrocená, jako nyní?

Mám pocit, že u velkých summitů vždy existovalo určité napětí mezi hlavou státu a předsedou vlády ohledně toho, kdo se zúčastní. To řešení, se zúčastní jak prezident Klaus, tak premiér Topolánek, bylo takové trochu šalamounské. Tehdy se to neodehrávalo tak moc před zraky veřejnosti jako teď.

Pokud pojedou jak prezident Pavel, tak premiér Babiš, tak kdo bude na té takzvané family photo?

To není úplně na mě, abych to komentovala. Podle mě na té fotografii má být hlava delegace. A kdo bude hlavou delegace, to je rozhodně na nějaké domluvě. Nyní to vypadá, že existuje nějaké rozhodnutí. Na family photo by tedy měl být vedoucí delegace, pokud NATO nepovolí, aby tam našich zástupců bylo více.

Jak běžné je v mezinárodním srovnání, že některý členský stát pošle na summit jak premiéra, tak prezidenta?

Myslím si, že to není úplně běžné, ale také to není úplně vyloučené. Jsou různé situace v různých zemích. Zaprvé postavení prezidentů a premiérů je různé. Například ve Francii je jasné, že na podobné akce jezdí prezident, protože je to v zásadě prezidentský systém. V jiných zemích je zase jasné, že pojede určitě premiér. U některých zemí je zase situace taková, že pokud jsou premiér a prezident z různých politických táborů, tak měli potřebu sedět u stolu oba. Nebylo to časté, ale nebyla to stoprocentní výjimka. Mluvil vždy jenom jeden z nich, ale sedět tam mohli oba. Řekla bych, že to byly třeba dvě tři země z celé aliance.

Myslíte na každém summitu dvě nebo tři země?

Já jsem na odboru bezpečnostní politiky a předtím v NATO byla v letech 2002 až 2009. Pamatuji několik summitů. Summit v Praze byl samozřejmě jiný, protože tam jsme byli hostitelská země, byli tam přítomni všichni naši představitelé všude. Pak byl summit, myslím, v Rize. Summit v Bukurešti si pamatuji dobře, protože se tam projednávala protiraketová obrana a výjimečný byl právě tím, že Česká republika trvala na tom, že tam vyšleme jak premiéra, tak prezidenta.