„Čím méně lidé přemýšlejí, tím více mluví,“ napsal před třemi staletími Charles Louis Montesquieu. Digitální epocha tuto jeho pravdu mohutně eskaluje. Slova, slova, slova – to není jen banální hamletovské povzdechnutí, ale diagnóza celé naší společnosti. Nemyslíme, mluvíme, slibujeme.

V politice, která by měla být o silných myšlenkách, vizích a zodpovědnosti, to s rozvojem sociálních sítí nabralo až bizarních rozměrů – kdo několikrát denně neoznámí své bublině zásadní odhalení, nezaútočí na politického oponenta, nevyhlásí válku či neslíbí růžové zítřky, nemá v politice co dělat. Velmi často nejde o žádné zásadní a vážně míněné myšlenky, ale v drtivé většině jen o prázdné výkřiky. Vše se navíc řídí brutální dynamikou digitálního světa, kdy – stejně jako se po čtyřiadvaceti hodinách vymaže zveřejněný reel – jsou zapomenuté i vaše včerejší proklamace a můžete začít publiku kecat znovu. Nikdo nic nevymáhá, nikdo nedomýšlí důsledky, neohlíží se k včerejším slibům. Na kritiku se neodpovídá argumenty, ale novým, ještě bombastičtějším statusem. Omluva? Ta je jen pro slabochy. Dneska je nový den, jedeme dál.

Děda mě před padesáti lety naučil, že když někomu dáte slovo, tak se z toho nemůžete nikdy a nijak vykroutit. Dneska slovo není nic. Platí jen známý Swiftův aforismus: „Sliby jsou jako jízdní řády – jsou k tomu, aby se nedodržovaly.“

Společnost je rozdělená. Možná navěky, možná vždycky byla. Přesto se odvážím pokračovat, alespoň o prázdninách, lehce optimisticky. Význam sociálních sítí je nepochybně obrovský, ale pokud si od nich dáte o dovolené pokoj, zjistíte, že svět tam venku je neskutečně krásný a svobodný, i když je v něm také plno prázdných slov a slibů.

A pokud dovolíte, ještě jedno letní doporučení: Vykašlete se na kecy a politiku a začtěte se do Echa. V aktuálním našlapaném vydání nesmíte minout text Jiřího Peňáse s titulkem O čem Milan sní, když Věra spí, jenž byl i inspirací titulní strany. Je o knize Milana Kundery Pomalost, na jejíž české vydání si museli čtenáři počkat jednatřicet let. Velmi otevřený a polemický rozhovor s Michaelem Žantovským vedl Daniel Kaiser, a že bude o vleklém sporu Hradu s vládou, který v tomto týdnu vrcholil summitem v Ankaře, napovídá titulek Hrad je morální opozice. A můžeme pokračovat dál: aktuálnímu fotbalovému řádění se věnuje v rozsáhlém Salonu Ondřej Štindl, konec světa vyhlíží Adam Růžička a Ondřej Šmigol mapuje komunistické proudy v USA. To samozřejmě není všechno, číslo šperkují další tradiční autoři Echa jako Martin Weiss, Maciej Ruczaj, Jakub Peřina a spousta dalších.

Lepší čtení jinde nenajdete.