Mezi hádkami o veřejnoprávní média nebo stále se táhnoucími politickými bitvami o to, zda prezident Petr Pavel poletí v červenci do Ankary aspoň na večeři, ta zpráva pár dní zpět působila marginálně. Ale do budoucna může být dost zajímavá. Jak říkali Lenin, Jára Cirman nebo naposledy teď 1. května nezvykle viditelní příznivci krajní levice – naštěstí tím zase mají na dalších 365 dní vystaráno – z jiskry (někdy) vzejde plamen.

Hnutí jihočeského hejtmana Martina Kuby přetáhlo ODS její středočeskou zastupitelku a předsedkyni krajského výboru pro kulturu Kateřinu Daczickou. Protože jméno padesátileté daňové poradkyně a kutnohorské zastupitelky pocházející ze starobylého šlechtického rodu Dačických z Heslova – při vší úctě – v titulku politického zpravodajství moc nezazvoní, sluší se dodat kontext.

Kuba tak po nedávném navázání spolupráce s hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým a jeho hnutím MY získal první spojenkyni v nejlidnatějším kraji České republiky. A v 65členném zastupitelstvu, kde se koalice Spolu a STAN opírá o 33 mandátů, tedy nejtěsnější většinu jediného hlasu. Daczická i Spolu tvrdí, že všechno bude při starém, koalici to nijak neohrozí a zastupitelka by dál měla zůstat i členkou klubu ODS. Což je pro Naše Česko, které nabírá lidi zprava i zleva, v duchu Kubova výroku „nejde o ideologii, ale o schopnost věci normálně řešit“, příznačné.

Jedna věc je ale, jak se věci mají teď, a druhá – jaká bude politická realita. Třeba až se začnou blížit krajské volby. Každý, kdo někdy seděl v koalici závislé na většině jednoho člověka, který změní politický dres, asi potvrdí, že to je sakra těžké. A nemusíme ani jít pro nejvýstražnější příklad české polistopadové politiky – někdejšího poslance Jozefa Wagnera, jehož ČSSD v roce 1996 vyloučila za hlas pro podporu menšinové vlády Václava Klause. A pak to dva roky vypadalo, že celá sněmovna je závislá na tom, jak se zrovna vyspí jeden Wagner.

Kuba tak každopádně získal ženu, která má spoustu osobních vazeb ve středočeské ODS i jejích partnerech TOP 09 a KDU-ČSL. Což se velmi hodí pro budoucí lanaření lidí na kandidátky v kraji, kde se rozděluje nejvíc poslaneckých mandátů.

Mimochodem, když jsme u zajímavých spojení, lidovci dali před pár dny najevo, že v Praze zřejmě nepůjdou do voleb v koalici Spolu. Na první pohled se to může jevit zvláštně, protože právě lidovci jsou v Praze v rámci Spolu dlouhodobě nejslabší a na koaličních partnerech existenčně závislí. Samozřejmě to ale neznamená, že by se tento tradiční pilíř naší politické historie, u něhož si volič může být jistý, že se i s marginální podporou postará o svoje lidi a bude slyšet, vydal na nějakou progresivní harakiri jízdu.

Navenek tedy ano. Lidovci hodlají v hlavním městě jít do voleb spolu s Prahou sobě. Což je sice progresivní a někdo by to mohl dávat do souvislosti s nedávným zvolením mladého a liberálnějšího předsednictva v čele s jihomoravským hejtmanem Janem Grolichem. Ale Praha sobě lidovcům jednoduše nabídla lepší pozice na kandidátkách než partneři ze Spolu, podobně jako to opakovaně udělal STAN v Brně. Takže vyšší bere.

A pokud bude za tři roky před volbami dostatečně vysoko i Kubovo Naše Česko, nabízí se „noví lidovci“ maskující starou stranu marketingově svěže vystupujícím předsedou a v kraji úspěšným Grolichem jako nejlogičtější spojenectví. Pro to, aby vymyslelo marketingový plán, jak obrat o část voličů chudší opozici i bohatší koaliční ANO.

U lidovců ostatně kdysi vymýšlel plán na postavení silné regionální strany jejich tehdejší předseda Pavel Bělobrádek. Z nápadu sešlo, Bělobrádkovi rybník částečně vypálil STAN, když si přivlastnil značku Starostů. Teď může starý plán ožít, jen místo Starostů u toho budou lidovci s Kubou a jeho krajskými tvářemi.