„Robert Mueller právě zemřel. Skvělé, jsem rád, že je mrtvý. Už nemůže ubližovat nevinným lidem!“ napsal Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Nebylo to poprvé, kdy Trump oslavoval smrt politického protivníka, ale i tak jeho hulvátské chování mnohé šokovalo. To, že Trump nedokáže aspoň mlčet, ukazuje na jednu z mnohých vad jeho charakteru. Ale překvapivé to není. Mueller, bývalý ředitel FBI, vedl vyšetřování údajné spolupráce Trumpovy kampaně s Ruskem. To zásadně ovlivnilo Trumpův první pobyt v Bílém domě. A mnoho z jeho druhého volebního období je reakcí právě na špatnou zkušenost s Muellerovým vyšetřováním.

Trump a jeho okolí vnímá celou kauzu, známou také jako Russiagate, jako pokus o „měkký puč“, snahu zvrátit demokratický výsledek voleb pomocí nafouknutého příběhu o ruském ovlivňování. A Mueller se stal hlavní tváří těchto snah. Do velké míry za to může liberální část Ameriky, která opravdu v Muellerovi spatřovala jakéhosi spasitele, jenž zachrání Spojené státy před hrůzami Trumpova prezidentství. Z Muellera udělali až zbožštěnou ikonu, prodávaly se votivní svíčky s ním, liberální komentátorka Rachel Maddowová téměř po dva roky věnovala svou show na televizi MSNBC nejnovějším zvratům ve vyšetřování. V politických karikaturách byl Mueller zobrazován jako superhrdina.

Důchodce, který zklamal všechny

Mueller se přitom vzhledem ke své historii na pozici liberální ikony úplně nehodil. Republikán, který dobrovolně bojoval ve Vietnamu, kde byl také zraněn, a následně tvrdý a úspěšný prokurátor, jehož George Bush mladší jmenoval šéfem FBI. Funkce se ujal jen týden před teroristickými útoky 11. září. Stal se tak i klíčovým mužem v boji proti islamistickému terorismu.

Tato kariéra, z republikánského pohledu bezchybná, byla nejspíš důvodem, proč byl povolán z důchodu, jmenován zvláštním prokurátorem a pověřen vyšetřováním ruského zasahování do amerických voleb.

Mueller nakonec zklamal všechny. „Ačkoli vyšetřování prokázalo, že ruská vláda předpokládala, že z Trumpova zvolení prezidentem bude mít prospěch, a usilovala o dosažení tohoto výsledku, a že Trumpova volební kampaň očekávala, že jí ukradené a Ruskem zveřejněné informace přinesou volební výhody, zároveň nelze dokázat, že by se členové Trumpovy volební kampaně spolčili s ruskou vládou nebo s ní koordinovali její aktivity zaměřené na zasahování do voleb,“ stojí v závěrečné zprávě. Konstatování, že Moskva se snažila ovlivnit volby v Trumpův prospěch, avšak Trump s ní vědomě nespolupracoval, neuspokojilo nikoho.

Když se později při slyšení v Kongresu ukázalo, že Mueller je starý muž dávno za zenitem, který má problém odpovídat na otázky ohledně vlastní zprávy, a tedy vyšetřování nejspíš reálně neřídil, rychle se vytratil z veřejného povědomí.

V Trumpovi ale zůstal hluboký pocit nespravedlnosti, který dodnes ovlivňuje jeho politiku. Nejlépe je to vidět na politice vůči Ukrajině. Jeden z důvodů, proč se často zdá, že Trump má pro Putina určité pochopení, je právě kauza Russiagate. Trump si myslí, že vyšetřování nějakým způsobem poškodilo nejen jeho, ale i Putina. Jsou tedy spojeni společným poutem nespravedlivě stíhaných. „Zasáhla nás ta falešná kauza ‚Rusko, Rusko, Rusko‘. Trochu nám to zkomplikovalo situaci, ale on to chápal. Myslím, že se s podobnými věcmi během své kariéry už setkal. Viděl… viděl už všechno. Museli jsme se ale vypořádat s tou falešnou kauzou ‚Rusko, Rusko, Rusko‘. On věděl, že je to podvod, a já jsem věděl, že je to podvod, ale to, co se stalo, bylo velmi zločinné. Ztížilo nám to situaci jako zemi, co se týče obchodu a všech věcí, které bychom rádi vyřešili,“ řekl Trump během tiskovky po jednání s Putinem na Aljašce.

Není to jediný důvod pro Trumpovu politiku vůči Rusku, ale zároveň ho nesmíme podceňovat. Také se zdá, že Trumpovi vůbec nedochází, že sám Putin vyšetřováním nijak poškozen nebyl. Naopak dva roky dlouhé politické drama, které vyšponovalo polarizaci v USA o několik stupňů výš a podkopávalo Trumpovu legitimitu, Moskvě velice vyhovovalo.

Počátky nedůvěry

Muellerovo vyšetřování taktéž ovlivnilo složení Trumpovy druhé administrativy. S prvním Trumpovým mandátem byli tradiční republikáni víceméně spokojeni. Jistě, jeho výlevy na Twitteru budily pohoršení, ale v reálných krocích byla administrativa typicky republikánská: snižování daní, deregulace a jestřábí zahraniční politika. Postupovala tvrdě proti Číně, ale i proti Rusku. Byl to Trumpův první Bílý dům, kdo schválil první dodávky „smrtící“ vojenské pomoci Ukrajině, vypověděl s Ruskem uzavřenou smlouvu o raketách středního doletu a vyhostil 60 ruských diplomatů v solidaritě s Británií po útoku v Salisbury.

To vše se mohlo dít díky tomu, že Trumpovu první vládu tvořili převážně tradiční republikáni. Jeho vítězství v roce 2016 překvapilo úplně všechny. Na levici tento šok přerostl až ve víru, že Trump mohl vyhrát pouze s pomocí Putina, tím pádem je jeho volba nelegitimní a měl by být sesazen.

Překvapen byl ale i sám Trump. Zřejmě se svým vítězstvím ani moc nepočítal. A jako relativní nováček v politice neměl kolem sebe postavený tým, který by mohl obsadit důležitá místa v administrativě. Musel se tedy spolehnout na Republikánskou stranu, aby mu tyto lidi dodala.

Počátky Muellerova vyšetřování jsou značně složité, pokusme se ale o srozumitelné shrnutí. V dubnu 2016 si demokraté na kampaň Hillary Clintonové najali firmu Fusion GPS specializující se na „opoziční výzkum“ (rozuměj hledání špíny na politické kandidáty), aby se zaměřila na Trumpa, zvlášť na jeho napojení na Rusko. Výsledkem byla Steeleova složka, dokument plný drbů a neověřených informací o Trumpových aktivitách v Rusku, kterou sestavil Christopher Steele, bývalý agent MI6 pracující pro Fusion GPS. Nejznámější – a bulvárně nejpropíranější – se stalo tvrzení ohledně takzvané „čůrací nahrávky“. Podle informací ve složce měl Trump během svého pobytu v moskevském hotelu Ritz-Carlton v roce 2013 zaplatit dvěma prostitutkám, aby se vymočily na postel, v níž spal Barack Obama během své návštěvy Ruska. Celé to měla zachytit tajnou kamerou FSB a nahrávkou Trumpa vydírat. Událost se sice téměř jistě nestala, ale po několik měsíců se touto historkou bavil celý Washington.

Steeleova složka se dostala i do rukou FBI. Různí se názory na to, jestli právě ona byla spouštěčem vyšetřování Trumpovy kampaně, jelikož styky lidí okolo Trumpa s ruskými představiteli federální agenti prověřovali nezávisle na ní, podpořila ale domněnku, že na těch kontaktech něco bude.

V březnu 2017 ředitel FBI James Comey veřejně přiznal, že jeho agentura prošetřuje napojení Trumpovy kampaně na Rusko. Dne 9. května Trump Comeyho vyhodil. Trump to zdůvodňoval tím, že Comey ztratil důvěru řadových agentů a že FBI špatně řídil. Okamžitě se ale objevilo podezření, že hlavním důvodem bylo vyšetřování napojení na Rusko a Trump vyhazovem Comeyho „maří spravedlnost“. Rostl tlak na jmenování zvláštního vyšetřovatele, jenž by měl pravomoc všechno vyšetřit, aniž by se musel bát ovlivňování z Trumpovy strany.

Ministr spravedlnosti Jeff Sessions se z celé kauzy omluvil pro střet zájmů – ještě jako senátor měl kontakty s ruským velvyslancem ve Washingtonu. Dne 17. května jeho zástupce Rod Rosenstein jmenoval Roberta Muellera zvláštním prokurátorem.

Loajalita na prvním místě

Důležité je uvědomit si, že v podstatě všichni klíčoví muži v této kauze jsou republikáni. Mueller byl republikán. Comeyho na místo šéfa FBI sice jmenoval Obama, ale byl republikán. Sessionse a Rosensteina dosadil na pozice sám Trump. Pro něj bylo vyšetřování osobní zradou, kdy ho tradiční republikáni zklamali, místo aby ho včas zarazili. Tuto zkušenost si ještě několikrát zopakoval. Naposledy, když viceprezident Mike Pence neodmítl oficiálně uznat výsledek voleb v roce 2020, o němž Trump tvrdil, že je zfalšovaný.

Základním poučením pro Trumpa bylo, že v administrativě potřebuje především lidi, kteří jsou věrni jen jemu. Loajalita měla mít přednost před schopnostmi, zvlášť na silových pozicích. Nynější ředitel FBI Kash Patel není nijak impresivní osobnost. Ministryně spravedlnosti Pam Bondiová vyniká hlavně v plnění Trumpových přání. Ředitelka tajných služeb Tulsi Gabbardová se snaží tvářit, že neexistuje. Ministr obrany Pete Hegseth vyniká v machismu a velkých slovech, avšak o tom, že zvládá řídit Pentagon, panují vážné pochybnosti.

Do jisté míry oprávněné podezření, že Muellerovo vyšetřování bylo politicky motivované, Trumpa definitivně zbavilo posledních zábran ve využívání ministerstva spravedlnosti k vlastním politickým účelům. Například v září Trumpova administrativa obvinila Comeyho z lhaní před Kongresem a z maření jednání Kongresu. Když prokurátor Erik Siebert proti vyšetřování protestoval s tím, že celý případ stojí na vodě, Trump ho vyhodil a na jeho místo dosadil Lindsey Halliganovou, ženu bez jakýchkoli prokurátorských zkušeností, zato oplývající neochvějnou loajalitou k prezidentovi.

Mueller byl vlastně vedlejší postavou dramatu Russiagate. Celá kauza se ale ukázala jako zásadní chyba. Rozvrátila americkou politickou scénu, čímž paradoxně nejvíc pomohla Putinovi. Řada demokratů dodnes věří, že Trumpovo první volební období bylo nelegitimní. Trumpa celá zkušenost radikalizovala a zesílila ty jeho nejhorší instinkty. Oslavovat Muellerovu smrt je nechutné, bylo by však lepší, kdyby jeho vyšetřování nikdy nezačalo.