Autorky tohoto textu by se příslušné doporučení nebo nedejbože opatření samozřejmě netýkalo. Já totiž volím standardně bezvadně, snad až na těch pár politováníhodných situací v minulosti, kdy mi to ještě coby mladé nadějné feministce zeleného typu možná maličko ujelo. Pak mi dozrál mozek.

Je čirou zlomyslností přírody, že zrovna tohle některé jedince tragicky mine. Mléčné zuby vypadají všem – vnitřní vývoj v duchu profláknutého „kdo nebyl do třiceti nalevo, nemá srdce, kdo není po třiceti napravo, nemá rozum“ v populaci plošně neprobíhá. Naopak provařenému citátu z Orwella o mladých ženách jako největších fanatičkách Strany, které nejhorlivěji papouškovaly její hesla a nadšeně bonzovaly ty, kdo budují ráj na zemi s menším nadšením, dává stav věcí za pravdu.

Totiž nejen Berlín ukázal, že hybnou sílu extrémní levice představují (mladé) ženy. Pro Die Linke hlasovala nadpoloviční většina žen pod 25 let. Zářijové volby do švédského parlamentu vyhrála dosavadní levicová opozice díky masivní podpoře (kromě přistěhovalců mimoevropského původu) zejména velmi mladých voliček. Záměr volit nalevo vyjádřilo začátkem srpna 74 procent Švédek do 25 let, zatímco pravicové Švédské demokraty podporuje dvakrát více mužů než žen. Podle průzkumu CNN mezi voliči odcházejícími z volebních místností hlasovalo v roce 2025 v newyorských volbách pro Mamdaniho 84 procent žen do 29 let. Když volí zejména mladé ženy, ale nejen, rozdíly mezi pohlavími zůstávají zřetelné celý život, posouvají celé politické pole doleva. Z toho plyne, že se střed už nikdy nevrátí doprostřed.

Zůstane už navždy trčet hluboko v levé polovině herního pole, což znamená normalizaci věcí, které nikdy normální nebyly, a naopak extremizaci toho, jak lidé žili ještě před pěti minutami. Možná se dokonce posune ještě víc vlevo, možná bude doleva dokonce přesunuto celé hřiště, kdoví, biologický muž drtící soupeřce čelist na olympiádě v boxu, právo na potrat do okamžiku porodu nebo třeba zákaz vyvěšování vlajky vlastní země si ještě před dvěma desetiletími asi uměl představit málokdo.

Ale proč ženy volí, jak volí? Stejnou otázku si položil německý Der Spiegel a ideologicky správný klíč nabídl hned na obálce. Zatímco mladá levicová volička je zde zachycena jako bohyně spravedlivé pomsty (jistě, vždyť svou hodnotovou volbou zvítězila nad politikou nenávisti!) a její marxistické mimikry prozradí jen mikroofina a duhová klíčenka, sveřepý pravičák jako by právě vypochodoval z řad Hitlerjugend. Čili tady se zdá, že otázka je zodpovězena dřív, než byla položena, protože politicky konformní je jedna jediná odpověď. A není to ta, že zradikalizované dívky, ve kterých politické neziskovky úspěšně vyrobily pocit oběti, rozkládají stabilní řád věcí a urychlují civilizační kolaps, protože vyvádějí vrozenou potřebu péče a solidarity ven a v politice substituují to, co si mají odehrát doma.

Je tedy taky zajímavé, že feminizace společnosti měla vést k menšímu množství konfliktů, jako opaku tzv. toxické maskulinity. Místo toho narůstá množství byrokratických struktur, které monitorují a trestají, zatímco napětí ve společnosti stoupá k neunesení. Konflikt mezi muži je přímý, rychlý a má nějakou koncovku. Rozhádané ženské vytvářejí koalice, vynalézavě si ničí pověst a místo řešení nabízí nekonečné žvanění, které ale považují za žádoucí tečku.

Ženy také nechtějí tolik vyčnívat. Daleko lépe detekují duch doby a mnohem méně ustojí sociální izolaci. Zeitgeist je být vlevo, tak jsou vlevo. Extrémní levičačky jsou samozřejmě srandovní v mnoha ohledech, ale nejlegračnější je jejich iluze, že proti něčemu rebelují. Je to přesně naopak – v zásadních tématech, jako je třeba klima nebo potraty, představují nejnudnější, nejbezpečnější mainstream.

Společnost zároveň vykazuje schopnost samoregulace. Souběžně s tím, jak se v šedesátých letech znormalizovaly věci a myšlenky do té doby považované za extrém, rozevírá tentýž Západ svou dekadentní náruč prvním muslimským imigrantům. Ti už si s tím ženským volebním právem poradí. Tahle situace nemá dobré řešení.