Pokud organizace nese název inspirovaný nacistickým Afrikakorps, je velká šance, že nepůjde zrovna o dobročinnou instituci. Africký sbor je název paramilitárních jednotek řízených ruskou vládou. V podstatě se jedná o přejmenování wagnerovců. Tato žoldácká skupina po řadu let sloužila Kremlu na práci, k níž se oficiálně nechtěl hlásit. Patřila tam i podpora nejrůznějších pochybných režimů v Africe. Veřejně jim velel oligarcha Jevgenij Prigožin. Do veřejného povědomí Wagnerova skupina pronikla během prvních let války na Ukrajině, kde byla nasazena jako elitní jednotka.

Jenže spory mezi regulérní armádou a wagnerovci přerostly v červnu 2023 v otevřenou vzpouru a žoldáci se vydali na pochod na Moskvu. Během něj zabili několik vládních jednotek, sestřelili minimálně jeden vrtulník a jedno letadlo. V půlce ale pochod za stále nevyjasněných okolností odvolali. Prigožin měsíc poté zahynul při leteckém neštěstí, všeobecně se předpokládá, že v tom měly prsty ruské tajné služby. Nad zbytky wagnerovců Kreml převzal přímější kontrolu, jedním z výsledků je právě založení Afrického sboru.

Ten kromě názvu s německým předchůdcem spojuje i rozpačitý vojenský výkon. Minulý týden džihádistické a separatistické jednotky dobyly město Kidal v Mali. Podobně jako se Erwin Rommel prohnal celou severní Afrikou, jen aby ho spojenci nakonec zatlačili zpátky a porazili, Kidal Rusové obsadili před třemi roky. Jednalo se tehdy o velké symbolické vítězství. Nyní se odtamtud museli pakovat.

Počátek ruského angažmá v Mali sahá do května 2021, kdy v Mali proběhl puč a nová vojenská junta ze země vyhodila francouzskou armádu, která od roku 2012 pomáhala v boji proti islamistům. Místo toho se obrátila na Moskvu, jež radostně vyhověla. Bylo to součástí plánu Vladimira Putina, jak z Ruska udělat globálního hráče. Často výměnou za přístup k nerostnému bohatství Rusové vyslali žoldnéře, aby pomohli nejrůznějším nevábným režimům. Afričtí warlordi za to výměnou získali disciplinované, dobře vycvičené a moderně vybavené jednotky, rozhodně v porovnání s domácími armádami. Lákadlem byla jistě i pověst Rusů jako lidí, kteří se až tak nezatěžují dodržováním nějakých pravidel války a nebudou je vyžadovat ani po domácích. Wagnerovci jsou v Africe podezřelí z mnoha válečných zločinů a masakrů. Jenže jak ukazuje stažení z Kidalu, Moskva není schopná dostát svým závazkům.

Jedná se již o trend. Rusko nebylo schopné pomoci svému spojenci Arménii během druhé války o Náhorní Karabach v roce 2020. Po válce se Moskva zhostila role mírových jednotek, ale ty nezabránily konečnému vyhnání Arménců z území, které si nárokuje Ázerbájdžán.

Ruské jednotky dlouho pomáhaly přežít režimu Bašára Asada v Sýrii. Nakonec ho ale stejně převálcovala vzbouřenecká ofenziva, jež vedla ke zhroucení jeho vlády během pár dnů. Jednotky rozmístěné v Podněstří, neuznávaném státě odtrženém od Moldavska, jsou izolované a spekuluje se o jejich stažení.

Ruští spojenci na západní polokouli si nevedou o nic lépe. Ve Venezuele Američané unesli prezidenta Nicoláse Madura a pilně pracují na tom, aby tamní vláda tančila, jak Washington píská. Kuba je pod silným americkým ekonomickým tlakem. Uzavřít spojenectví s Ruskem je tak velmi pochybná záležitost.

Významným důvodem ruské nespolehlivosti je válka na Ukrajině. Ta pro Putina představuje naprostou prioritu a stahuje kvůli ní vojáky i materiál ze zbytku světa. Demonstruje tím, jak obří chybou ze strany Moskvy válka byla. Do února 2022 se Putin mohl tvářit jako globální hráč, na kterého bylo spolehnutí. Ještě v lednu 2022 Moskva vyslala jednotky do Kazachstánu, aby podpořila tamější režim, který čelil demonstracím a bouřím. Nyní se Rusko stahuje ze světa, aby přinejlepším obsadilo pár metrů někde na Donbasu.

Angažmá v Mali nepředstavuje jediné ruské aktivity v Africe. Rusové lákají také chudé Afričany pod falešnými záminkami do Ruska, jen aby je poslali na frontu. Například Keňa eviduje asi tisíc takových případů, domů se živých vrátilo jen třicet. Ruské nábory svých občanů hlásí alespoň devět afrických zemí.

Ani útěk z Mali, ani lhaní chudým Afričanům nesvědčí o zrovna dobré kondici ruské moci.