Francouzský spisovatel Michel Houellebecq nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, a přestože jeho poslední kniha Zničit (2022) svou nekonečnou něhou působila, jako kdyby ji ani nepsal muž, ale nějaká stárnoucí, se životem smířená intelektuálka, nepřestává určitý typ čtenářů rozčilovat. Jde především o ženy jistého světonázoru, takové ty, které se na sociálních sítích navzájem chválí slovy „jsi neskutečná královna“ i za to, že si zvládnou dojít po práci na kafe a dortík a vyfotit se u toho.

Překvapující ovšem je, že jeho údajná mizantropie dokázala ovlivnit i úsudek lidí z branže, kteří by přece jen určité rozdíly v tvorbě spisovatelů měli být schopni poznat. „Houellebecq je zapšklý a přijde mi, že se v tom už právě dost opakuje. Pro mě už je irelevantní,“ píše překladatelka Petra Zikmundová. Mnohem více ji prý baví psaní Virginie Despentes. Což o to, její knihy jsou zábavné, odposlechnuté a uvěřitelné dialogy i úsečný minimalistický styl zvládá skvěle, ale z hlediska samotných literárních schopností se to srovnání jeví, jako kdybyste vedle sebe postavili třeba Ladislava Fukse a Radku Třeštíkovou.

„Ano, tu větu o Hulibrkovi bych podepsala – když jsem ji četla, myslela jsem si, že jsem to řekla já, hahaha. Kdysi mě nadchlo Rozšíření bitevního pole, ale pak začal být čím dál zapšklejší a taky nechutnější, z některých tělesných (i úvahových) pasáží Platformy se mi při redigování zvedal žaludek,“ dodává k diskusi na facebooku Obce překladatelů další expertka. Kdybyste vyměnili pořadí těch titulů, co zmiňuje, nikdo z diskutujících by nic nepoznal. Umět číst zjevně není tak snadné, jak jsme si mysleli. Jednu výhodu ale tyto sveřepé bojovnice mají: nemusí si překládat texty z nové Houellebecqovy desky, poslech je pro ně hned o něco přístupnější. Tohle ale Čechům naštěstí stejně vadit nebude – jak jinak si vysvětlit místní historickou oblibu francouzských šansonů? Jako by ani nezáleželo na tom, co ti zhýralci přesně zpívají, tuzemský posluchač tam tu nesnesitelnou tíhu žití stejně cítí.

Na albu Souvenez-vous de l’homme (Pamatujte na toho muže) mistrovy básně zhudebnil Frédéric Lo – ten má pro podobné enfant terrible slabost, spolupracoval už s Danielem Darcem, legendou francouzské nezávislé scény, a třeba i s „posledním rockerem“ Petem Dohertym. Houellebecq básník má zjevný talent spojovat velké metafyzické otázky s malichernostmi současné notně vyprázdněné doby, v níž se oslavuje především průměrnost – trochu tím připomíná svého oblíbence Lou Reeda. Spojuje je podobná melancholie i chladný odstup od pěny dní: „Viděli utrpení, nedostatek a touhu, jak se usazují na Zemi mezi živými,“ recituje spisovatel v písni Ils chevauchaient le vent. Zasněné melodie Frédérica Loa (trik je to zdánlivě jednoduchý: lehké beaty, jednoduchý kytarový riff a houslové smyčce) vytvářejí zajímavý kontrast s hlasem „zpěváka“. Hudba jako by směřovala ke světlu, zatímco Houellebecqův hlas jen suše konstatuje úpadek.

Ten hlas je vyhaslý a tlumený, Houellebecq tu zní jako pod dávkou sedativ, když tiše prosí: „Pamatujte na toho muže, pamatujte na něj…“ Kýženou radost ze života nabídne až sbor zpěvaček – známý to trik, jak ulehčit „nezpěvákovi“. Deska tím připomíná depresivnější verzi Baxtera Duryho či tvorbu Alaina Bashunga, dekadentního nástupce Serge Gainsbourga. Ano, Houellebecq už léta opakuje totéž: dřív tím šokoval, dnes jen potvrzuje své staré diagnózy – a svět mezitím začal vypadat tak, že mu v lecčem dává za pravdu. „Bylo by bývalo třeba se bránit, aniž bychom věděli před kým a před čím, aniž bychom věděli pro koho a proč,“ slyšíte ve skladbě Autoroute. Jsou to apokalyptické a válečné vize, ale také vize bojů, které se ani nestanou – jako by to byly bitvy předem prohrané. Protože „každý se zmrzačuje sám“ a i „na občanskou válku jsou potřeba alespoň dva“.

„Vy, lidé ze Západu, kteří chcete žít, jste na konci hry. Moc dobře už vím, že konec bude smutný,“ předříkává životem znavený Houellebecq v písni Fin de partie a dokazuje tím, že všechny zkazky o jeho mizantropii jsou jen prostým nepochopením jeho hledání něčeho pravdivého a někoho, kdo s ním onu pravdu dokáže snést. Nádherná deska, jste fakt neskuteční králové, kluci.

Michel Houellebecq, Frédéric Lo: Souvenez-vous de l’homme, Water Music, 32 min., vyšlo 6. 3. 2026