Východní provincie Demokratické republiky Kongo (DRK) decimuje historicky nejsmrtelnější epidemie eboly s více než dvěma tisíci oběťmi, mezinárodní společenství postupně ztrácí nad šířením nákazy kontrolu. Informuje o tom španělský deník El País s odvoláním na přední představitele Světové zdravotnické organizace (WHO). Katastrofálnímu scénáři s možným přesahem do sousedních států nahrává absence účinné vakcíny, letité bezpečnostní vakuum v regionu i výpadek financování.

Současná vlna nákazy specifickou variantou Bundibugyo přepisuje historické tabulky. S více než 5 100 infikovanými a 2 420 mrtvými jde o vůbec nejtragičtější epidemii v dějinách tohoto středoafrického státu. Podle dat, na která upozorňuje šéf humanitárních záležitostí OSN Tom Fletcher, si nemoc aktuálně v zemi vyžádá jeden lidský život každou půlhodinu. Globálně se tak jedná o druhou nejhorší bilanci od devastující krize v západní Africe, jež před deseti lety zabila přes 11 tisíc lidí.

Zásadní problém představuje samotná povaha viru. Na rozdíl od známějšího zairského kmene neexistuje proti mutaci Bundibugyo žádná oficiálně schválená vakcína ani autorizovaná léčba. Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus varoval: „Musíme být upřímní: epidemie zdaleka není pod kontrolou. Značně se posunula vpřed a my stále doháníme zameškané. Nejvíc mě znepokojuje, kde lidé umírají: doma, ve svých komunitách, mimo zdravotnická zařízení a mimo seznamy identifikovaných kontaktů.“ Jeho slova vzápětí podtrhl ředitel Afrických center pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) Jean Kaseya, podle něhož v domácích podmínkách umírá až 70 procent nakažených.

Za rychlostí šíření přitom stojí kaskáda institucionálních selhání. Ačkoliv virus v postižených provinciích cirkuloval pravděpodobně již od konce ledna, úřady vyhlásily stav epidemie až v květnu. Jak reflektuje španělský list, zpoždění zavinily zastaralé diagnostické sady kalibrované výhradně na virus Zair. Zmatení lékaři tak kriticky důležité primární symptomy zaměňovali za malárii či tyfus. Zcela odlišný přístup mezitím předvedlo velení v sousední Ugandě, které díky bleskovému a účinnému trasování dokázalo průnik stejné varianty zlikvidovat s pouhými dvaceti případy.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) připomíná, že východ země permanentně destabilizuje aktivita více než stovky ozbrojených frakcí. Extrémní bezpečnostní situace už v minulosti vyústila v masivní migraci bezmála sedmi milionů lidí, přičemž tato soustavná mobilita obyvatelstva nyní absolutně znemožňuje efektivní izolaci záchytů. Dalším faktorem je podle WHO nedostatek peněz. Organizace tvrdí, že tamní zdravotnický sektor utrpěl drastický úder poté, co americká administrativa zredukovala své příspěvky na péči v DRK o 70 procent.