Takovou dobu tady ten spor byl. A když přišlo to hlavní, až na pár skupinových fotek, kde dva státníci ze stejné země stojí prakticky nejdál od sebe, jak to jen jde, a jeden z nich zjevně přebývá, se zdánlivě nic moc zvláštního nestalo. Vlastně se ani nelze pořádně shodnout, kdo z těch dvou přebývá. Kritici prezidenta Petra Pavla si jistě ukážou na něj, ti, kdož nemají rádi premiéra Andreje Babiše, by z těch scén naopak samozřejmě vymazali šéfa ANO. Možná jen ty fotky, na nichž se Babiš komicky ohlíží za americkým prezidentem Donaldem Trumpem, by si pro zasmání nechali.

Pro diváka, který půl roku sledoval spor o to, kdo půjde na večeři, může být současná pointa bez jasnější katarze celkem snadno zklamání. Ale mezi účastníky summitu NATO v Ankaře zvláštní, dvojí návštěva samozřejmě rezonovala. A mohlo to být velmi nepříjemné, protože už se řadíme ke zdaleka nejhorším spojeneckým zemím Severoatlantické aliance. Ale měli jsme štěstí, protože Trump přijel zrovna ve své lepší náladě. Takže nejenže tentokrát neškolil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského – naopak s ním na kamery sehrál celkem vtipný skeč, kdy se ho zeptal, zda by přijal pozvání do Moskvy. A Zelenský na to pohotově zareagoval, že tam kvůli ukrajinským dronům zrovna není moc bezpečno. Nedošlo ale ani na naše školení před nastoupenou jednotkou. Takže, dá se říct, že jsme z celé té ankarské šlamastiky nakonec vyšli celkem v klidu.

Ač ale vím, že poslední, co teď – když je to po půlroce za námi – můžu udělat, je hned zase strašit příštím ročníkem, odpustit si to nemůžu. Jestliže teď byly kulisy poněkud šejdrem, za rok mají důvod být teprve jiné.

Jednak, Babiš slíbil Trumpovi, že příští rok už konečně poprvé v historii začneme dávat na obranu minimálně dvě procenta HDP. Pokud se do té doby náš zmocněnec pro NATO Jakub Landovský nenaučí čarovat – rozumějte proměňovat dálnice na přistávací plochy, mosty na tankodromy a podobně –, bude to velký problém. Tentokrát už bychom to ukecat nemuseli.

Do karet nám nebude hrát to, že Trump už půjde do svého posledního roku a půl prezidentského mandátu. A vzhledem ke stoupajícímu temperamentu amerického prezidenta – u něhož zjevně platí, že s jídlem roste chuť – lze čekat, že příště už se Trump místo masa nespokojí s moučníkem.

Ale ještě víc se budou blížit naše volby hlavy státu. Kandidát či kandidátka vládní koalice proti Pavlovi. A přímý střet dvou domácích státníků na summitu NATO půlrok před nejatraktivnějšími českými volbami, to bude teprve vydatný eintopf.