Máme vládu, dokonce i s důvěrou, kterou získala poměrem 108:91. Nenastane-li něco mimořádného, povládne až do roku 2029. Minimálně se dá říci, že její nejdůležitější hráči nejsou nijak motivováni ji rozbíjet a koaliční většina ve sněmovně je dost velká na to, aby dokázala vstřebat i jednu či dvě primadony, kterým jde hlavně o sebezviditelnění – a kterých je v Poslanecké sněmovně vždycky aspoň pár. (I tentokrát.)

Vakuum zaplnilo Minářovo hnutí Milion chvilek, které se pokusilo na šéfa opozice korunovat současného prezidenta Petra Pavla, ale zdá se, že ani on o tuto pozici moc nestojí. Kdo si dělal naděje, že po hádce o Turka bude prezident vládě systematicky „mydlit schody“, spíše se asi nedočká. Na velké přátelství to mezi nimi nevypadá, ale na velké nepřátelství také ne, spíš se nějak pokusí poopravit rozbitý plot, který je nyní odděluje. Ostatně, další prezidentské volby se blíží a jejich vítěz bude potřebovat nadpoloviční množství hlasů… Dosáhnout jich na základě tvrdé polarizace by bylo spíš těžší než lehčí, tím spíš, že prezidentský úřad by správně měl svůj národ spíš spojovat.

Kdo tedy zvedne ten štít? A nejen u nás. Kdybych nejmenoval konkrétní česká jména, v přesně té samé situaci se zdá být opozice v USA.

Čaroděj Gandalf si svého času ve sněhové bouři pod Caradhrasem stěžoval, že ke svým ohnivým kouzlům musí mít nějaký hořlavý materiál a nemůže pálit sníh. Zdá se, že ani dnešní čarodějové sociálních sítí nedokážou z toho materiálu, který mají k dispozici, udělat aspoň kašírované lídry. Ona hořlavá substance se zkrátka ničím nahradit nedá. Zejména ne vlažnou vodou.