Jak moc jednoduché je odložit mobil? Kolik hodin života člověk ztratí jen tím, že scrolluje na X, Facebooku nebo Instagramu? YouTube válcuje tradiční televize, v Británii server překonal ve sledovanosti BBC. Děje se to přirozeně, nebo jsou sociální sítě zkonstruované tak, aby na nich vznikala závislost? To byla v podstatě otázka, kterou se zabýval soud v americkém Los Angeles a jehož výsledek může změnit podobu internetu.

Dvacetiletá žena, známá pouze jako Kaley, zažalovala několik provozovatelů sociálních sítí. Vinila je z toho, že úmyslně sestrojili své algoritmy tak, aby na nich vznikala závislost, což mělo poškodit její mentální zdraví. Firmy Snapchat a TikTok se s ní dohodly mimosoudně, ale Meta, vlastník Facebooku a Instagramu, a YouTube se rozhodly bránit. Předminulou středu porota dala za pravdu Kaley a přisoudila jí odškodnění ve výši šesti milionů dolarů.

Pro Metu a YouTube jde o drobné. Jenže žaloba byla od počátku koncipována jako test. Cílem bylo zavést precedent, jenž by ušlapal cestu dalším podobným žalobám. A těch není málo, v USA jich čeká na vyřízení víc než 1600. Bojovníci proti sociálním sítím si od toho slibují revoluci podobnou té, která proběhla v tabákovém průmyslu. Ten taktéž dlouho zpochybňoval závislostní charakter svých výrobků a tajil vlastní studie, které ho dokazovaly. Série žalob, jež vyvrcholila v 90. letech, vedla nejen k vyplacení tučného odškodného, ale i zavedení dnešního systému regulace prodeje, propagace a používání tabáku.

V případě sociálních sítí ještě zdaleka dobojováno není, Meta i YouTube se odvolaly, pokud ale bude verdikt potvrzen, může zcela změnit způsob, jakým používáme internet. Minimálně můžeme očekávat tvrdší vymáhání věkových omezení. Kaley tvrdí, že začala používat YouTube v šesti letech a Instagram v devíti. V důsledku vybudování závislosti na těchto sociálních sítích trpěla úzkostmi, depresemi a dalšími duševními problémy. Může dojít i k úpravě algoritmů. A právě před tím varují kritici.

Sociální sítě byly v USA dlouho před podobnými žalobami chráněny díky paragrafu 230 zákona o slušnosti v komunikacích (The Communications Decency Act). Ten stanovuje, že za obsah na sociálních sítích jsou právně zodpovědni nikoli poskytovatelé těchto služeb, nýbrž tvůrci, kteří tam publikují. To činilo z amerického internetu obzvlášť svobodné místo; sociální si sítě mohly dovolit minimální regulaci obsahu.

Podle odpůrců rozhodnutí jsou i algoritmy chráněny podle paragrafu 230. „V konečném důsledku algoritmus v podstatě vysílá zprávu, že si myslím, že tento obsah chcete vidět na základě toho, co o vás vím. To samo o sobě představuje sdělení, které je chráněno prvním dodatkem ústavy,“ řekl webu The Free Press Ari Cohn z Foundation for Individual Rights and Expression (FIRE, česky Nadace pro individuální práva a vyjadřování, momentálně asi nejvýznamnější americká organizace zabývající se ochranou svobody projevu). První dodatek americké ústavy zaručuje právě svobodu slova.

Jak bude tento případ putovat k vyšším instancím, možná až k Nejvyššímu soudu, toto se nejspíš stane jádrem obhajoby technologických gigantů: první dodatek jim zaručuje publikovat i obsah, který je nežádoucí a škodlivý.

Zastánci soudního rozhodnutí naopak tvrdí, že algoritmy pod první dodatek ani paragraf 230 nespadají. Pokud se prokáže, že jsou návykové a zdraví škodlivé, stát má právo je regulovat.

Případ nemá jen potenciál zásadně regulovat sociální sítě. Ukazuje na několik zásadních rozdílů mezi USA a Evropou. Zatímco v americkém pojetí svobody vyjadřování jsou i škodlivé projevy přípustné, starý kontinent je přísnější. V Česku máme paragraf o hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, v Británii běžně policie stíhá za příspěvky na internetu. FIRE není proti výsledku soudu, protože si myslí, že uvrhávat teenagery do deprese je svaté právo sociálních sítí. Bojí se, že by to otevřelo dveře dalším a větším státním zásahům. Tento étos by se nám hodil v Evropě.

Zadruhé, i když se Evropa snaží o vlastní regulaci sociálních sítí a někdy je i úspěšná – například nařízení GDPR významně ovlivnilo jejich fungování –, nakonec je to americký systém, který má na „Big Tech“ nejsilnější páky a kterého se nejvíc bojí. Očekávejme tedy ještě tvrdou právní bitvu.