Vyblokování Petra Pavla z účasti na summitu NATO, který se koná počátkem července v turecké Ankaře, je: frackovství, nevychovanost, malost. Rámují to tímto slovníkem opoziční politici a s nimi veřejný prostor. Ministr zahraničí Petr Macinka, motor protiprezidentského postoje ve vládě, je mstivý. Zapomínají nám připomenout, za co se tak asi ten Macinka mstí. A tady musíme my doplnit, že v užším smyslu se mstí za sebe a za Filipa Turka, v širším smyslu za naši ústavu, kterou prezident vetem Turka jasně porušil.

S tímto nařčením se prezidentovo okolí za čtvrt roku neumělo poctivě vyrovnat, ačkoli spor o ústavnost prezidentova postupu každý gramotný Čech rozsoudí jedním pohledem na článek 68, odstavec 2 ústavy. Hrad se místo argumentace uchyloval k pohrůžce mocenským řešením, tedy delegováním sporu k Ústavnímu soudu. Fakt, že 13 z 15 soudců jmenoval Petr Pavel, sice neznamená, že Pavel má u soudu 13 svých loutek, nicméně Babišova vláda to předpokládala. A že to vláda předpokládá, zase předpokládal prezident. Thomasův teorém („Pokud lidé definují nějakou situaci jako reálnou, stává se ta situace reálnou ve svých důsledcích.“) platí všude, i v politice. Tady je začátek politické války, zahájil ji prezident a teď to celému světu ještě připomněl pohrůžkou, šířenou kudy jinudy než přes Deník N, že ve sporu o Ankaru Hrad jako krajní možnost zvažuje kompetenční žalobu opět k Ústavnímu soudu.

Když dnes mainstream a s ním i veřejné mínění po Macinkovi chtějí, aby se vůči prezidentovi choval jakoby nic, chtějí vlastně, aby Macinka útok nevracel a aby tu válku ukončil svou kapitulací. K tomu jako člen vlády, která je podle ústavy silnější, objektivně nemá důvod.

A že je mstivý, že i jeho vláda je mstivá? To ano, vláda je bohužel lapena v atmosféře nevraživosti a nepřátelství, jimiž se tato sněmovna vyznačuje ještě víc než minulá. Jenže i kdyby vláda mstivá nebyla, i kdyby se nad Pavlovu válku proti sobě uměla povznést, pořád je tu vážný názorový nesoulad.

Prezident stejně jako opozice a stejně jako občanská společnost z Letné požaduje vyšší růst výdajů na zbrojení, než k jakým je ochotna Babišova vláda. Před měsícem za to vládu kritizoval při státní návštěvě Litvy. Vzpírá se představivosti, že by takhle svou vládu ze zahraničí před třiceti lety drezuroval Pavlův vzor Václav Havel. Stávající prezident má sklon vytvářet ve věcech války a míru fait accompli. Pokusil se o to v Kyjevě, kde v lednu, jen týden po návštěvě Macinky a bez jakékoli opory v podkladech, které na cestu dostal z ministerstva zahraničí, téměř slíbil převod bitevníků L-159.

Podle dostupných informací prezidenta na summitu v Ankaře eminentně zajímá úvodní večeře hlav států. Význam té večeře tkví v tom, že je na ní hlava státu (prezident nebo premiér) za svůj stát sama, bez doprovodu. Číše vína před formální večeří otevírá možnost vést s jinými hlavami států hovory mezi čtyřma očima. Jenže Pavel by do Ankary odjížděl s mandátem vlády, jímž by byl vázaný. Musel by tak hájit pomalejší tempo zbrojení, přesně to, co ho tak irituje. Proto jeho objednávání se do Ankary nedává zahraničněpoliticky a bezpečnostněpoliticky smysl. Dává smysl vnitropoliticky. A jsme zpátky u „Letné“, u těch proudů společnosti, jež prezident musí obsluhovat (ostatně na poslední Letné, jejímž společným jmenovatelem bylo odepření legitimity Babišově vládě, vystoupila první dáma Eva).

Ještě jeden argument vládní činitelé proti Pavlově cestě do Ankary soukromě uvádějí, který paradoxně mluví v jeho prospěch. Prezident se znovu opřel do Donalda Trumpa: americký prezident prý „udělal pro snížení důvěryhodnosti NATO v posledních několika týdnech více, než se Vladimiru Putinovi podařilo za mnoho let“. To je pravda, na jakou se Babiš ani Macinka v Ankaře nezmůžou. Pavel správně dodává, že NATO nemá „automaticky pomáhat při válkách vedených mimo území Aliance“. Na druhou stranu kdyby bylo po jeho, svoboda aplikovat zdravý rozum na válku proti Íránu bude vykoupena desítkami miliard ze státního rozpočtu za nákupy drahých amerických zbraní. Každopádně je to postoj, který se mu zhodnotí bez ohledu na to, jestli na večeři bude, nebo spíš nebude.