Na streamové službě Apple TV+ skončila nedávno třetí řada seriálu Ted Lasso, který pozornost upoutal nejen svým dějem a tvarem, ale taky bulvárním kvantifikátorem, jelikož posbíral historicky nejvíc nominací na nejprestižnější americké televizní ocenění Emmy (a nakonec i pobral nejvíc těchto cen).

Kdo je Ted Lasso? Slovy oficiální anotace „trenér amerického fotbalu. Přestože s evropským fotbalem nemá žádné zkušenosti, stěhuje se do Anglie, kde ho najali, aby trénoval fotbalový tým“. A taky je Ted Lasso prozatím seriál o třech řadách zpočátku půlhodinových, nyní již víc něž padesátiminutových epizod. Proč se jím zabývat: protože díky přespolnímu americkému pohledu získá i jiný zahraniční divák snadněji představu, jakou roli hraje fotbal v anglické kultuře, protože si lze užít mnoho vtípků z kategorie USA versus Británie a protože seriál zajímavě naložil s hlavní figurou.

V seriálu zpočátku byla zřejmá přehlíživost USA vůči Evropě, ona blahosklonnost přesvědčení, že je možné sebrat trenéra jednoho sportu a suverénně ho nechat trénovat tým jiného sportu na nejvyšší úrovni (přes úvodní klopýtání nakonec úspěšně, protože nejde ani tak o druh sportu a jeho specifika, nýbrž o to, stmelit lidi a dostat z nich to nejlepší – to k vítězství stačí). Vidíme soupeření nezdolného amerického sebevědomí v podobě neustále přítomného trenérova hesla „believe“ a evropského skepticismu v podobě hesla fanoušků smyšleného týmu AFC Richmond „It’s the hope that kills you“. Obě polohy vyvažuje titulní postava, člověk nezlomného optimismu, který lije do lidí naději, i když jemu samému je mizerně. Dělá lidi lepšími, ale není prosťáček. V tom je kouzlo této figury: Ted není blb, není to Forrest Gump, Samko Tále ani hodný dědeček. Jeho přístup ke světu je racionální, bezbřehá pozitivita a naděje je jeho promyšlený přístup k lidem, jež tím mate a odzbrojuje. Intelektuál velkého a nesobeckého srdce, kolik takových postav existuje? (Je takový třeba John Keating ze Společnosti mrtvých básníků.) Ted by mohl být učitel nebo žák ve škole, pošťák, prodavač v novinovém stánku, zaměstnanec v sociálních službách – kdokoli, kdo se setkává s uzavřeným okruhem lidí, na nějž může trvale působit. Jenže je to trenér, člověk, jehož prací je kromě jiného motivovat druhé. Tak to dělá. V čase covidového osamění to byl trenér vlastně pro každého na světě.

Potíž je, že po odeznění pandemie uchystala druhá a třetí sezona seriálu pro Teda zlý osud (ve všeobecném tlaku nenechat úspěšné produkty být a ždímat jejich potenciál pokračováními se to dalo čekat): z osvěžení se stala vyčerpaná karikatura. Epizody zdvojnásobily délku, takže místo kondenzovaného lidství přinesly rozbředlé, a začaly se tudíž víc věnovat vedlejším postavám – členům fotbalového týmu, jeho majitelce, píáristce, Ted byl odsouván na druhou kolej, objevily se epizody věnované úplně jiným figurám, vyprávění bohatlo, ale stávalo se bezradnějším. Například postava kustoda týmu se stala asistentem kouče Teda, následně s ním měla nepochopitelný spor, odešla trénovat jiný tým ligy, kde předčasně ukončila angažmá, aby se vrátila jako asistent kustoda zpátky k Tedovi… Obdobně píáristka pěstovala vztahy na střídačku s dvěma hráči týmu, načež si vyzkoušela vztah lesbický, aby bylo zřejmé, že i to je možné, a po pár dílech se vrátila zpět k mužům. Dramaticky nic z toho nefungovalo.

Pozoruhodné na celku tří řad je, že hlavní tvůrce seriálu – představitel Teda Jason Sudeikis – se zjevně s pokračováním pral, hledal všechny možné recepty, jak jej ukočírovat a logicky rozvíjet, leč nakonec svůj boj vzdal: zatímco všechny figury se našly, naučily se spolu žít a vzájemně se obohacovat, Ted od nich ujíždí zpět do Ameriky, aby byl nablízku synovi. Sám Sudeikis seriál psal a připravoval v době svého náročného rozvodu a do Británie před ním v podstatě utekl. Ted ho kariérně dostal na vrchol, zároveň mu pomohl přestát období po rozchodu s manželkou. Nyní již Ted není potřebný, život jde dál – a tak se trenér pohledem a pousmáním do kamery v posledním záběru loučí. Je to sympatický způsob, jak odolat tlakům producentů, kéž u něj Sudeikis vydrží.